Marta Demčáková
Starý hrnek
Podívejme se dnes na kuchyňskou poličku a její obyvatele – všemožné hrníčky a šálky, které si tam kamarádsky užívají. Co se však stane, když mezi ně zavítá nový, pyšný hrnek a začne se vytahovat?


„Tatínku, viděl jsi naši novou spolužačku?“ zeptala se Markétka, když vyběhla ze školy. „Má hrozně divné
„Divné oči? Jak to myslíš, Markétko?“ podivil se
„Víš, má je takové… jiné. Tomáš říkal, že je… počkat, jak to bylo… šikmooká!“
„Aha,“ usmál se tatínek, „takže ona má mandlové
„Mandlové oči?“ nechápala Markétka. Mandle znala – to byla ta sladká hnědá semínka, které maminka přidávala do koláčů. Nebo je chroustali na svačinu jen tak k ovoci.
„Jestli chceš, můžu ti o těch mandlových očích povyprávět,“ navrhl tatínek. Venku bylo krásně a nikam nespěchali, a tak se oba posadili
„Je to už docela dávno, co si každý mohl vybrat, jak by chtěl vypadat. Jaké by chtěl oči, jaké vlasy, jaký nos… Zkrátka kdyby sis k narozeninám přála nové uši, vyrazili bychom do obchodu a nějaké ti pořídili.
Jedna holčička, Lin se jmenovala, zbožňovala mandle. Její rodiče měli obrovský mandloňový sad. Pěstovali ty nejvyhlášenější mandle široko daleko – veliké, zlatavě hnědé a
Pak ale kvůli obrovské poptávce úplně došla hnědá barva. K jiným odstínům ten mandlový tvar zas moc…