Jak uspat zvířátka v lese

Hluboko v horách, pod vysokým kopcem, pramení jeden malý potůček. Není to však jen obyčejný pramen, který vyvěrá zpod kamene. Tento potůček má totiž přímo zázračnou moc. Pokaždé, když nastane večer, dokáže potůček uspávat zvířátka v lese a na svých vlnách jim přináší krásné sny.

A dnes večer nás zve, abychom mu pomohli uspat všechny neposedné obyvatele lesa. Přivřeme si proto oči a nasedněme společně na list, který právě spadl z vysokého dubu přímo na jeho hladinu.

Budeme se chvilku plavit po tichém proudu a naše tělo se bude přitom pomaličku uvolňovat. Nechme teď ruce i nohy odpočívat, neboť nás jemně unáší samotný proud. Celé tělo máme uvolněné a cítíme se příjemně. Také náš dech se přitom postupně zpomaluje. Nádech, výdech. Nádech, výdech. A ještě jednou – nádech, výdech.

Dubový list se pozvolna plaví po mírném proudu a my se s ním vydáváme na poutavou cestu lesem. Zatímco před sebou ještě vidíme poslední sluneční paprsky, všude za námi zavládne už jen tichá a klidná noc.

Blížíme se k okrouhlému kameni, na němž sedí malá žabka. I ona je po dlouhém dni plném všelijakých zážitků unavená a ráda by si zdřímla. Čeká už jen na nás, abychom jí ještě na dobrou noc zamávali a popřáli jí pěkné sny. Místo dne teď nastupuje tmavá noc s miliony třpytivých hvězd na obloze. Žabka si ještě naposledy ospale zívla a spokojeně zavřela svoje očka.

Také malé lišky, které dosud dováděly ve vodě, hned zpozorněly, když nás spatřily. Dobře vědí, že spolu s námi přichází tmavá noc a je čas jít už do postýlek. Máma liška je ani nemusí volat do brlůžku. Když plujeme kolem nich, zvědavě sedí před svojí norou nedaleko břehu a pozorně nás sledují, jako by se chtěly na vlastní oči přesvědčit, že už opravdu začíná tichá a klidná noc. Nu, je tomu skutečně tak. Tento den skončí, hned jak proplujeme kolem vykotlaného stromu, kde mají lišky svůj příbytek. Ještě se na nás usmály a my jim už jen popřejeme pěkné sny. Liščí noru náhle přikryl tmavý závoj a malé lišky se spokojeně uložily ke svojí mamince do vyhřáté postýlky a spokojeně usnuly.

Jak proplouváme mýtinkou, i poslední paprsky světla, které se prodírají mezi stromy, pohasnou. Ptáčci už nezpívají a také potůček jako by trochu zeslábl. I sem přinášíme příjemný klid. Všechny rostlinky se schoulí, aby se i ony uložily k nerušenému spánku. Jako každý večer i dnes jim cvrčci zahrají na dobrou noc.

My se však plavíme dál a téměř všechno, co je za námi, už spí. Ještě musíme uložit ke spánku malou srnku, která dnes celý den dováděla v hlubokém lese. Je hodně unavená, ale zato šťastná, že už je zpátky u svých rodičů. Také tady se už může zatáhnout tmavý závoj, protože milá srnčí rodinka je už spolu a všichni mohou jít klidně spát. Vyčerpaná srnka si potichu lehla do měkké trávy – už se nemůže dočkat, až projedeme kolem a nad ní se zase rozzáří hvězdičky. Všechno je v nejlepším pořádku, a tak můžeme i této rodince popřát dobrou noc. Dobrou noc i tobě, milá srnko.

Zdá se, že nejtěžší úkol bude uspat dva malé medvídky. Ti by si hráli nejraději až do rána. Ale to se už pomaličku plavíme ven z lesa a skoro všude vládne úplná tma, jen sem tam na obloze zablikají malé hvězdičky. A tak i medvídci dobře vědí, že nastal čas na odpočinek a načerpání nových sil do dalšího dne. Dva těžkopádní bratři ukončili honičku a společně se vydali do skalního úkrytu, odkud je už nedočkavě vyhlíží máma medvědice. I na ně zakrátko dolehla pořádná únava. Víčka jim ztěžkla a zívajíce se oba uložili do svých postýlek. Dobrou noc, milí medvídci.

A teď už nastal nejvyšší čas, abychom si i my odpočinuli po celém dni. Lístek necháme proplout kolem, aby i nás přikryl jemný noční závoj. Stejně jako všechna zvířatká v lese, i my už pohodlně ležíme ve své měkké postýlce. I na nás padla po dlouhém dni únava a teď nastala správná chvíle, abychom si dopřáli dostatečný odpočinek.

Dobrou noc.