Hra na fantazii

Všichni máme rádi pohádky. Zejména, když nám ji mamka či taťka přečtou z krásné obrázkové knížky. A protože pohádek není nikdy dost, mohli bychom si jednu takovou pohádku vytvořit i sami. Je to úplně snadné – dnes totiž spolu navštívíme zemi fantazie.

Nejdříve si lehni do postýlky nebo na jiné pohodlné místo. Můžeš si k sobě vzít svoji oblíbenou hračku. Například plyšového pejska, panáčka z lega nebo panenku. Přikryj se, ale tak, aby ti nebylo moc horko. Zavři si očička, zhluboka se nadechni a v duchu počítej do čtyř. Jedna, dvě, tři, čtyři. A teď pomaličku vydechuj a v duchu počítej do šesti. A znovu. Nadechni se. Jedna, dvě, tři, čtyři. A vydechni. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest. A ještě jednou. Pomalý nádech – jedna, dvě, tři, čtyři. A výdech – jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest.

Teď si představ, že za oknem je krásná noční obloha a zářící hvězdičky sem tam zakrývají bílé obláčky. Jeden z těchto obláčků připluje k tvému okénku. Skrz pootevřené okénko zafouká jemný vánek. To tě volá obláček, velmi rád by tě povozil po obloze.

Ve své představě se pomalinku zvedneš z postýlky a kráčíš k okénku. Pootevřeš ho ještě o něco víc a nasedneš na obláček jako do lodičky. Jeej, ten je ale měkoučký. A jak příjemně hřeje, jako tvoje peřinka. Pohodlně se v obláčku ulož. Obláček se pomaličku vznese k obloze.

Ležíš a nad hlavou se ti třpytí hvězdičky. Jedna, druhá, třetí, … Jeej, ale že jich je. Ani se nedají spočítat. Z mraků se dokonce vynoří i měsíček. Podívej, usmívá se na tebe. I ty se na něho usměješ a cestuješ po obloze dál. Kolem tebe je najednou víc a víc obláčků a každý z nich nese některého z tvých kamarádů. Aha, tam je Honzík, Maruška. A…