Katarína Gondová
O třech rozbitých bicyklech
Když rozbitá jízdní kola skončí na smetišti, není to pro ně konec, ale naopak začátek něčeho nového. Nový příchozí jim ukáže, že rozbité kolo nemusí jen smutně stát u odpadků a že toho ještě hodně dokáže!


Števko měl moc rád hvězdy. Hodně si o nich četl, sledoval dokumentární seriály a mnohokrát se mu
Maminka mu jednou večer říkala: „Števko, víš, že nedávno žil jeden slavný anglický vědec, kterého fascinovaly hvězdy a vesmír přesně jako tebe? A dokonce se i jmenoval stejně jako ty – Štefan! Ale nejvíc ho zajímaly
Števko zvědavě poslouchal a nevydal ze sebe ani hlásku, jen aby mu nic neuteklo. Maminka mu navíc v knížce ukázala i fotky toho známého vědce. Števko byl nadšený, že na světě existoval někdo slavný, kdo byl úplně jako on! A tak se jeho nejnovější zálibou staly černé díry.
Černé díry, to jsou vám nejzáhadnější, nejpodivnější – a nejhladovější věci
„Dědo, víš, že černé díry nejsou černé? Jsou neviditelné, protože snědí všechno kolem sebe! Zhltnou
„Opravdu?“ podivil se děda. „Jak potom víme, kde jsou, když je nemůžeme vidět?“
Ale Števko měl i na tuto otázku připravenou odpověď: „Protože černé díry nechávají po sobě prázdné místo, tam, odkud všechno vyjedly.“
A zase druhý den…
„Věděla jste, že černé díry jsou jako
Zakroutila hlavou a při práci poslouchala Števkovo nadšené vysvětlování.
„Ale nevysávají věci, jako to dělají vysavače. Namísto toho používají gra-vi-ta-ci. To je taková obrovská síla, která k sobě všechno přitahuje. Takže černá díra se vůbec nemusí namáhat a běhat nahoru dolů. Všechno se k ní zkrátka přitáhne samo! A černá…