Aladinova kouzelná lampa

V zemi, kde bylo slunce o něco žhavější než u nás, žil chlapec jménem Aladin. Nejraději chodíval na trhy, kde trávil téměř všechen svůj volný čas. Jen se tak procházel a vychutnával si ruch a vřavu lidí.

Jednou tam potkal muže, který na první pohled vypadal jako milý a dobrý člověk. Procházeli se po městě a muž přitom Aladinovi vyprávěl různé příhody a napínavé zážitky. Chlapec ho poslouchal až do setmění a ani by ho nenapadlo, že je to zlý čaroděj, který se snaží získat si jeho přízeň. Aladin v něm viděl vzácného přítele a možná i otce, kterého nikdy nepoznal, protože v nedaleké chatrči bydlel jen se svojí matkou.

Když přišel Aladin v podvečer domů, hned jí vyprávěl o muži, kterého potkal. Matka se však neradovala a varovala ho, ať si dává pozor, protože ne všichni lidé jsou čestní a dobrosrdeční.

Další den se Aladin s mužem opět potkal a dál poslouchal jeho poutavé vyprávění. Jen co slunce zapadlo, vzal čaroděj Aladina na procházku o něco dál. Za městem mu ukázal uspávače hadů, který hrál na flétnu a kobra před ním tancovala v jejím rytmu. Když se ocitli na poušti, ukázal muž Aladinovi jakési dveře. Byly velmi malé, čaroděj by se skrz ně nikdy nedostal. A právě na to potřeboval útlého a důvěřivého Aladina.

„Až začnu odříkávat kouzlo, otevřeš ty dveře a vejdeš dovnitř. Ale dávej pozor, všude budou pasti. Musíš být opravdu pozorný a vzít odtamtud jen jednu jedinou věc – zlatou lampu, kterou najdeš na konci hrobky. Ničeho jiného se ani nedotkni,“ dával mu čaroděj přísné pokyny.

Aladin vůbec neměl tušení, do čeho se právě pouští, ale čaroděj už začal odříkávat svoje kouzlo. Rychle se prosmykl dovnitř, sešel po schodech až úplně dolů a tam spatřil hromady zlata. Pro chudého chlapce to bylo cosi…