Zajíc a lev

Na jisté savaně už dlouho vládl mocný lev. Byl silný a nemilosrdný, a tak den co den zabíjel mnoho jiných zvířat, která měla na savaně svůj domov. Každý se obával setkání s ním, protože by to bylo jejich první, ale zároveň i poslední shledání.

Jednoho dne si však zvířata ze savany umínila, že navrhnou svému nelítostnému vládci dohodu. Zebra, antilopa, žirafa a buvol se vydali přímo ke lvově skrýši, aby se dobrovolně vzdali svému nenasytnému nepříteli. Zebra zaklepala kopýtkem na lvův brloh a čekali.

Jen co rozespalý lev vyšel, antilopa mu říká: „Mocný vládce, každý den zabíjíš mnohé z nás, ačkoliv to není nezbytné. Jedno zvíře za den určitě postačí na uspokojení tvého hladu. Prosím, měj pochopení. Můžeme slíbit, že ti každý den nabídneme jednoho z nás. Potom už nebudeš muset lovit a mnoho životů tak bude ušetřeno kruté smrti.“

Když si to lev vyslechl, chvíli přemýšlel, ale nakonec s návrhem souhlasil: „Dobrá tedy, ale předem vás varuji, že pokud i jen jediný den nedostanu nějaké zvíře, všechny vás roztrhám.“

Zvířátka se vrátila k ostatním a dohodla se, že každý den náhodně vyberou jednoho mezi sebou. A tak ještě v ten samý den losovala a nešťastné zvíře, které bylo vybráno jako první, poslala ke lvově skrýši, aby lva ujistila, že to myslela opravdu vážně.

Od té doby už nelítostný lev nečíhal v divočině, a zvířata se tak mohla kdykoliv klidně procházet bez obavy, že je při tom lev napadne.

Jednoho dne v divočině opět probíhalo každodenní losování a tentokrát vybrali zajíce. Ten se však vůbec nechtěl smířit s osudem, že co nevidět skončí jako potrava pro lva. Neměl ale na výběr, a tak se i on vydal ke lvově skrýši.

Kráčel tak pomalu, jak se jen dalo. A jak tak šel, cestou narazil na…