To je záhada, pomyslela si Lucka. Byla právě na návštěvě u kamarádky Sáry a ta teď vymývala krabičku od mléka. Proč to smetí nevyhodí? Vždyť už je to k ničemu.
Řekla si, že tomu přijde na kloub, a zeptala se jí: „Sáro, na co ti to bude?“
„Víš, já mám spoustu hraček, ale ani jednoho robota, a proto jsem se rozhodla, že si ho postavím.“
„Postavíš? Jako z kartonů od mléka?“ nechápala Lucka.
„No jasně. Ukážu ti to,“ navrhla Sára.
Nejdřív pečlivě umyla kartony a pak je začala skládat k sobě. Když byla spokojená, přilepila je lepidlem.
„A teď přijde ta nejlepší část. Celého robota pomalujeme.“
Lucka jen udiveně zírala, jak kartonové krabice od mléka mizí pod nátěrem barvy. Za chvilku už před nimi stál zbrusu nový robot.
„Páni, to je úžasné! A uměla bys vytvořit i něco dalšího?“ ptala se Lucka nadšeně.
„No jasně. Já moc ráda vyrábím. A když něco nemám, prostě si doma vezmu věci, co by se jinak vyhodily, a vytvořím to z nich. Můžu tě naučit třeba, jak poskládat z krabic pevnost anebo jak z provázků uplést náramek.“
Lucka se zamyslela: „Víš co? Pomohla bys mi s něčím? Moje maminka bude mít svátek a já nevím co pro ni.“
Sára se usmála. „Když jí něco vyrobíš, bude to originální dárek. To znamená, že takový se nedá koupit v žádném obchodě. Je jenom jeden jediný.“
A tak našly barevné papíry a hrneček s ulomeným ouškem.
„Jsi si jistá, že se z toho dá něco vytvořit?“
„Určitě,“ potvrdila Sára. A pak ukázala kamarádce, jak z barevného papíru poskládat květiny. Lucka zatím pomalovala hrneček barvami, které měla maminka nejraději. Pak do něj společně umístily květiny z papíru. Maminka měla z dárku velkou radost.
Jejich tvoření si brzy začali všímat…