Marián Dyno Burič
O smutné vrbě
Další ze série příběhů o skřítkovi Dubíkovi, který tentokrát potká starou, nešťastnou vrbu. Podaří se mu ji však rozveselit a přesvědčit o tom, že i ona je užitečná a stále přináší radost všem kolem sebe.
Bylo nebylo jedno město, myslím, že to naše, a panoval v něm klidný předvánoční
Jen jedna vločka byla vlastně zcela jiná. Pardon, teď trošku lžu. Každá vločka je přece zcela, zcela jiná. Prý nenajdeme v celém širém světě ani dvě navlas stejné. Jenže tato naše vločka byla opravdu
Při takovém divokém sněžení občas narazila do jiných vloček a ty se zlobily: „Och, ty jedna, neumíš se slušně sněžit?“
I obláček se mračil a lamentoval: „Och, co to ta vločka
A tak tam sněžilo na malé krásné náměstí. Na tom náměstí mnoho lidí společně zpívalo vánoční na-na-na-la-la-la. Někteří drželi v dlaních svíčky, jiní se drželi za ruce, usmívali se, pili teplý čaj a klidně si prohlíželi rozzářený
Jen jedna holčička v červeném kožíšku nestála úplně klidně. Usmívala se a tancovala si sama pro sebe,
Maminka jí něžně řekla: „Ach, Violet, nemůžeš alespoň dnes být trošku klidnější a nevrtět se? Vždyť už brzy budou Vánoce!“
Violet totiž nikdy neposeděla ani pět
„Och, co to ta Violet zase vyvádí!“
Jen dědeček Vlastimil na svou vnučku vždy mrkl a nahlas řekl: „Děti mají být živé a veselé! Dítě, které tiše sedí v…