Balónek z pouti

Venku už je tma a po dlouhém dni přišel čas jít spát. Pojď se zachumlat do peřiny. Polož se na záda a zavři si oči. Chvilku jen tak dýchej. Cítíš, jak se ti zvedá bříško? Cítíš, jak se celé tvé tělo postupně povoluje? Cítíš, jak tě volá spánek?

Dnes to byl ale hezký den. Vzpomeň si na všechny ty zajímavé věci, které jsme viděli na pouti. Veselá hudba, vřava lidí a lákavé vůně pouťových dobrot. Pestrobarevné stánky byly ozdobeny tolika barevnými balónky, pamatuješ? Pastelové, křiklavé, vzorované i se třpytkami.

Začnu ti vyprávět o jednom balónku, který byl jiný než ostatní. Na první pohled by si toho ale nikdo nevšiml. Tento balónek má všechny barvy duhy a celý den se třepotá v lehkém větříku. Pouť se mu sice moc líbí, ale zdá se, jako by snad chtěl vyletět nahoru ke slunci.

A opravdu! Jak se tak třepotal a komíhal, povedlo se mu uvolnit motouzek. Najednou se pustil ostatních balónků a už letí! Stoupá a líně se u toho pohupuje ve vzduchu sem a tam, sem a tam.

Nechává pod sebou pouť plnou barev a zvuků, nechává tam i poskakující a mávající děti. Chtěly by ho chytit, ale on se nedá! Je to zvídavý balónek a moc touží vidět svět. Teď má konečně svou šanci a letí stále dál. Zvuky se mu vzdalují a on letí vstříc tichým bělostným oblakům. Balónek není letadlo, nemá volant ani kormidlo, a tak se jen nechává unášet a s očekávaním sleduje, kam ho vítr zavane.

Pouť vystřídá zelený park, kde pobíhá jen pár pejsků se svými majiteli. Balónek chvíli sleduje jejich dovádění. Ale nezdržuje se tam, pokračuje dál. Proletí se nad sídlištěm na kraji města a zamíří do přírody.

Zanedlouho se vznáší nad zlatavým polem. Do ticha k němu…