Večer v hračkářství

V městečku už mizely za obzorem i poslední paprsky slunce. Za okny se rozhostila měkká, sametová tma. To byl čas, kdy se zavíraly všechny obchody ve městě. I z hračkářství už odešli poslední návštěvníci a obchod postupně ztichl. Nyní se v něm ozývaly jen klidné zvuky zvonkohry.

Hračkářství paní Magdy sídlilo v jednom z vysokých starých domů na náměstí. Nebylo to jen tak obyčejné hračkářství. Paní Magda totiž dávala život prastarým, vzácným hračkám. Celé dny se krčila za svým pultem a opravovala dřevěné vláčky, zašívala šatičky panenkám nebo malovala tvářičky kačenkám. Každá hračka, která se jí ocitla v rukou, se změnila na krásnou. I dnes stály ve výkladu panenky v šatech s volány, plyšoví medvídci a dřevěný vláček, které opravila. Tam hrdě čekaly, až si právě je vybere nějaké dítě.

„Tak, pro dnešek máme hotovo,“ ozvala se paní Magda a zavřela dveře obchodu. Potom se pustila do úklidu, aby byl obchod zítra ráno opět čistý a připravený pro první zákazníky. Už zbývalo jen zhasnout světla.

Něžně pohladila několik hraček a nakonec ještě zašeptala: „Dobrou noc, moje milé poklady.“ Ozvalo se rachocení klíče v zámku a hračky osaměly.

Každý večer, když se hračkářství zavřelo, nastal i pro hračky čas odpočinku. Po celý den pěkně stály připravené, aby si je mohly prohlížet zvědavá dětská očka a ručky. Obchodem dnes, tak jako každý den, prošly desítky zákazníků. Někteří malí, někteří velcí. A dvě hračky si dokonce našly nové majitele. Nyní je ale čas odpočinout si, aby byly také zítra připravené a veselé jako každý den.

Nejprve se ozval dřevěný vláček ve výloze. Ten už od rána usilovně brázdil svou dráhu sem a tam. Nyní však jemně zahoukal a pomalu se pohnul do svého útulného depa.

„Dnes jsem se věru po kolejích pořádně naběhal,“ prohodil. „Už se těším…