Škola magického bubnu 5: Slavnost čtyř živlů

Kdesi daleko v srdci pralesa stojí Škola magického bubnu. Je to velmi zvláštní místo, kde děti zvídavě objevují všechna kouzla přírody. Každý den se učí naslouchat větru, rozumět řeči stromů, chránit vodu a rozdmýchávat plameny odvahy ve svých srdcích.

Školu vede moudrý a vlídný učitel jménem Pajé Iru, který nosí kouzelný buben Tupã. Ten byl pojmenován na počest mocného ducha blesků, stvořitele všeho živého. Právě jeho zvláštní dunivý zvuk chrání školu a spojuje s přírodou všechny, kdo mu chtějí a dokážou naslouchat.

Děti už ve své škole zažily spoustu dobrodružství. Setkaly se s Curupirou, který je naučil chránit les, Botem, jenž je seznámil s tajemstvími vody, Anhangou, duchem větru, a Boitatou, strážcem ohně. Teď je však čekalo něco ještě většího.

Ve škole se totiž chystala velká akce – Slavnost čtyř živlů. A na tu slíbil přijít sám Tupã, mocný duch hromů, blesků a života.

Slunce se pomalu sklánělo za koruny stromů a celý prales se zahalil do zlatavého světla. Děti stály v kruhu kolem bubnu Tupã a s napětím čekaly. Ve vzduchu bylo cítit jemné šumění větru, ze země stoupalo teplé ticho a voda v nedaleké řece šepotala tajemné písně.

Náhle buben sám od sebe zaduněl. Jednou. Dvakrát. Potřetí. Každé zadunění bylo silnější než to předchozí. Pak se obloha rozzářila oslnivým světlem a před dětmi se zjevil Tupã, mocný duch hromů, blesků a života. Jeho tvář byla klidná jako hladina jezera, ale v očích se mu zračila síla bouře.

„Vítejte, ochránci přírody,“ promluvil hlasem, který zněl jako zpěv větru i dunění země zároveň. Byl poněkud strašidelný, tak jako skutečné bouře v džungli. Menší děti včetně Malú se třásly strachem. Učitel je však laskavě povzbudil.

„To je v pořádku, že se bojíš, Malú. Je to správné. Před mocnými silami přírody musíme mít…