Škola magického bubnu 2: Boto

Hlouběji v pralese, tam, kde se slunce jen stěží prodírá skrz husté koruny stromů, leží ukrytá škola, kterou zná jen pár vyvolených. Školu magického bubnu vede moudrý Pajé Iru, šaman a strážce prastarých tradic. Každý den učí děti o pralese, jeho tajemstvích a bytostech, které ho chrání. A když je potřeba, zavolá pomoc kouzelným bubnem Tupã.

To ráno ve Škole magického bubnu začalo jako obvykle. Děti se nejprve jen tak pošťuchovaly a hrály si na babu. Ale když spatřily jejich moudrého šamana Pajé Iru, shromáždily se kolem něj.

Když jejich moudrý učitel promluvil, jeho hlas byl tichý a mírný, ale nikdo se neodvážil ho přerušovat. Dnes si totiž měli vyprávět o řece, což všechny děti velmi zajímalo. Snad každý z nich už si byl v řece zaplavat, stavěl tam hráze nebo chytal do rukou malé rybky.

„Voda je srdcem džungle,“ vysvětlil jim Pajé Iru a rukou ukázal směrem k blízké řece. „Je to nejdůležitější cesta pro mnoho živočichů. A zároveň zdroj života v pralese,“ říkal jim. „Ale co když se někdo chová k řece neuctivě?“ zeptal se najednou rázně.

Pedro se zamračil: „Minulý týden jsem viděl, jak někdo vyhazoval odpadky do vody. Všichni víme, že se to nesmí!“

Pajé Iru si povzdechl. „Stále se najde někdo, kdo to asi neví. A pak je třeba, aby promluvila samotná řeka. Aby se bránila před hloupými lidmi!“

Učitel vzal do rukou svůj kouzelný buben Tupã a začal na něj pomalu bubnovat. Rytmus zpočátku připomínal jemné vlnky, které se rozbíhají po vodní hladině, ale postupně zrychloval, až bouřil jako vodní vír pod jezem.

Z řeky se náhle zvedla mlha a z vody vystoupila tajemná postava. Byl to Boto – růžový delfín. Na souši se proměnil ve vysokého muže s hlubokýma očima, které zářily jako řeka pod měsíčním…