Škola magického bubnu 1: Curupira

V hlubokém deštném pralese, na místě, kam vede jen úzká stezka lemovaná starobylými stromy, stojí škola, o které nikdo jiný na světě neví. Školu vede moudrý a vlídný učitel jménem Pajé Iru. Slovo pajé znamená v tamních jazycích šaman – strážce tradic a příběhů. Pajé Iru nosí kouzelný buben Tupã podle mýtického ducha hromu a blesků.

Každý den ve škole začíná výukou o přírodě, historii a tradicích pralesa. Když se ale objeví nějaký problém, Pajé Iru zahraje na buben zvláštní rytmus. Tím přivolá nějakou bájnou postavu z brazilské mytologie, která dětem pomůže situaci vyřešit a naučí je něco důležitého.

To ráno ve Škole magického bubnu uprostřed Amazonie začalo jako obvykle. Dětí přišlo plno a každé mělo spoustu otázek. Dnes se učili o stopách zvěře. Pajé Iru jim ukazoval různé obrázky stop v knížkách a děti měly hádat, jaké zvíře je mohlo zanechat.

„Tohle bude tapír!“ zvolal Pedro a ukazoval na širokou stopu v obrázkové knize.

„Ne, tohle je přece jaguár!“ protestovala Malú.

Pajé Iru se usmál. „Oba se mýlíte. Je to kapybara, největší hlodavec na světě. Ale co kdybychom teď místo obrázků šli hledat stopy do opravdového pralesa?“

Děti radostně souhlasily a brzy stály na kraji lesa. Vlhký vzduch byl prosycený vůní květin a půdy. Pedro jako první zahlédl velké stopy vedoucí mezi keře. „Tohle určitě patří kapybaře!“ prohlásil sebejistě a všichni se hned vydali tím směrem.

Ale když se přiblížili, Pajé Iru se zarazil. „Nejsou tu jen zvířecí stopy. Vidíte ty velké otisky bot? Pedro má pravdu, tudy šly kapybary, ale pronásledovali je dva muži.“

V lese náhle zavládlo zvláštní ticho. I zpěv ptáků ustal.

„Proč by muži pronásledovali kapybary do džungle?“ zeptala se Malú rozechvělým hlasem.

„Musíme zjistit, co hledají,“ řekl Pajé Iru vážně.

Postupovali dál po stopách a brzy…