Princezna Růženka

Kdysi dávno spolu žili král s královnou. Měli už dva pěkné syny, staršího – Velkého prince a mladšího – Malého prince, když se jim jednoho dne narodila i vytoužená dcerka, které dali jméno Růženka. Každý byl z její krásy okouzlený a na její počest vystrojili v království velkolepou slavnost. Oslavné fanfáry se nesly celou zemí. Samozřejmě, že mezi pozvanými hosty nesměly chybět víly – sudičky, které měly princezně věštit budoucnost. Ale když už nastal čas, kdy měly sudičky vyřknout předpověď její budoucnosti, začaly se všelijak vymlouvat. Královna však byla neodbytná, a tak jí jedna z víl potichu říká:

„Královno naše, můžeme vám prozradit jen tolik, že kvůli Růžence zažijí oba vaši princové velké neštěstí.“

Královně se rázem sevřelo hrdlo zděšením. Od toho dne chodila jako bez duše. Neustále musela myslet na to, co jí řekla sudička. Také král si všiml, že ji už několik dní cosi velmi sužuje, ale o hrozivé předpovědi mu i přes jeho ustavičné otázky neřekla. Avšak jednoho dne už králi došla všechna trpělivost a královna musela jít s pravdou ven.

Když král uslyšel, jakou předpověď sudičky vyřkly, bodlo ho až u srdce.

„Pokud chceme ochránit naše syny, Růženka musí co nejdříve umřít. Jinou možnost nemáme,“ řekl po chvíli ticha král.

To si však královna nedokázala vůbec představit, v žádném případě by něco takového nedopustila.

Od té chvíle už i král chodil po chodbách zámku s velkou tíhou na srdci.

Potom však královně kdosi poradil, že v lese žije jeden starý poustevník, za kterým si prý všichni chodí pro rady. Jednoho rána se proto vydala za ním.

Dala si osedlat koně a vydala se na cestu. Cválala lesem, ale netrvalo dlouho a dorazila přímo k obydlí, ve kterém žil moudrý poustevník. Ten královnu uctivě přivítal a hned se dozvěděl, proč se ho rozhodla vyhledat. Vyprávěla…