Příběh jednoho hřiště

Bylo jednou jedno opuštěné tenisové hřiště. Takové to oranžové s antukou, jak se tomu správně říká. Leželo ve vesnici, uprostřed zástavby nových domů, kde bydlela hromada rodin, ale asi ani jedno malé dítě, které by mělo rádo tenis. A to je přece strašná škoda, nemyslíte?

Hráli jste už někdy tenis? Je to hra se dvěma raketami a míčkem. Dá se hrát prakticky kdekoliv: na louce vzadu za domem, na silnici, kde nejezdí žádná auta, anebo právě na hřišti a nejlépe i s antukou.

Kolem hřiště vedla cesta do školky. Když se do sousedství přistěhovala malá holčička jménem Anetka, hned první den se zeptala maminky:

„Maminko, proč je to hřiště tak opuštěné?“

Maminka odpověď neznala. Anetce ale vysvětlila, že je to hřiště na tenis.

Jednoho dne šla Anetka s maminkou do obchodního domu. Procházely i kolem prodejny se sportovními potřebami. Měli v ní vystavená jízdní kola, koloběžky, míče i brusle. A mezi tím vším ležely i dvě rakety s míčkem na líný tenis.

„Anetko, podívej,“ řekla maminka a ukázala prstem.

„Co to je?“ vyzvídala s údivem Anetka.

Maminka jí odpověděla, že to jsou dvě tenisové rakety a míček na líný tenis.

„Jak by mohl být tenis líný?“ zeptala se se smíchem holčička.

Maminka jí ale hned vysvětlila, že tenis se může hrát mnoha způsoby. Například líný tenis nemá tak pevná pravidla. Může se hrát kdekoliv i bez sítě, přes kterou se normálně pinká míček. A navíc samotný míček je lehčí a měkčí, jako stvořený pro malé holčičky.

Anetka se zaradovala. Kdyby ty tenisové rakety a míček měla, mohla by si přece jít zahrát na to opuštěné hřiště! A zdálo se, že přesně to maminka plánovala. To víte, děti, že maminka tu sadu na líný tenis koupila.

Hned jak se spolu vrátily z obchodního…