Byl jednou jeden velmi bohatý stařec a ten měl tři syny. Avšak ty zajímal jen majetek, který měli po otcově smrti zdědit. A zároveň každý z nich věřil, že otec určí jen jediného dědice, a to podle toho, který ze synů se o něho lépe postará. Proto se v péči o otce neustále předbíhali.
Jednoho rána se stařec probudil velmi slabý. Myslel si, že už nadešla jeho poslední chvíle a nadobro umírá. Proto k sobě zavolal všechny své syny a celý svůj majetek spravedlivě rozdělil mezi všechny tři. Jenže po pár dnech ta slabost starce přešla a žil dál. Tři bratři, kteří díky zděděnému majetku od otce rychle zbohatli, se však o svého otce přestali téměř úplně starat. Ba dokonce se k němu chovali stále bezohledněji a neuctivěji. Nejednou mu necitlivě vyčítali, že je stojí jen čas a výdaje navíc.
Samozřejmě, že to, jak se tito tři zachovali, starce velmi trápilo. A tak, když jednou potkal dávného přítele, povyprávěl mu o všech starostech se svými třemi syny, kterým ve víře, že se o něho postarají, rozdělil všechen svůj majetek. Starý přítel si ho pozorně vyslechl a slíbil mu, že se nad tímto jeho trápením zamyslí a brzy se mu určitě ozve a pokusí se mu nějak pomoci.
A jak řekl, tak také bylo. Za několik dní přišel ke starci na návštěvu a přinesl s sebou tři pytle plné kamenů. Všechno to přivezl na vozíku, který táhl malý poník. Když pytle vyskládával z vozíku, dbal hlavně na to, aby ho viděli i starcovi synové.
Potom, co složil všechny pytle, řekl starci: „Tvoji synové se určitě dozvědí o mojí návštěvě. Viděli mě skládat pytle s kamením, takže budou jistě zvědaví, co v nich je. Ale ty jim řekni, že jsem tvým starým dlužníkem a přijel jsem splatit svůj dluh ve zlatě a…
