Ezop
O zajíci a želvě
Když je někdo pomalý, neznamená to, že je slabý a v nevýhodě. Zajíc se neustále posmíval želvě, jak je pomalá, až ho jednoho dne vyzvala na závod. To se už zajíc smíchy válel po zemi. Jak nakonec závod dopadl?
Byl jednou jeden velmi bohatý stařec a ten měl tři syny. Avšak ty zajímal jen majetek, který měli po otcově smrti zdědit. A zároveň každý z nich věřil, že otec určí jen jediného dědice, a to podle toho, který ze synů se o něho lépe postará. Proto se v péči o otce neustále předbíhali.
Jednoho rána se stařec probudil velmi slabý. Myslel si, že už nadešla jeho poslední chvíle a nadobro umírá. Proto k sobě zavolal všechny své syny a celý svůj majetek spravedlivě rozdělil mezi všechny tři. Jenže po pár dnech ta slabost starce přešla a žil dál. Tři bratři, kteří díky zděděnému majetku od otce rychle zbohatli, se však o svého otce přestali téměř úplně starat. Ba dokonce se k němu chovali stále bezohledněji a neuctivěji. Nejednou mu necitlivě vyčítali, že je stojí jen čas a výdaje navíc.
Samozřejmě, že to, jak se tito tři zachovali, starce velmi trápilo. A tak, když jednou potkal dávného přítele, povyprávěl mu o všech starostech se svými třemi syny, kterým ve víře, že se o něho postarají, rozdělil všechen svůj majetek. Starý přítel si ho pozorně vyslechl a slíbil mu, že se nad tímto jeho trápením zamyslí a brzy se mu určitě ozve a pokusí se mu nějak pomoci.
A jak řekl, tak také bylo. Za několik dní přišel ke starci na návštěvu a přinesl s sebou tři pytle plné kamenů. Všechno to přivezl na vozíku, který táhl malý poník. Když pytle vyskládával z vozíku, dbal hlavně na to, aby ho viděli i starcovi synové.
Potom, co složil všechny pytle, řekl starci: „Tvoji synové se určitě dozvědí o mojí návštěvě. Viděli mě skládat pytle s kamením, takže budou jistě zvědaví, co v nich je. Ale ty jim řekni, že jsem tvým starým dlužníkem a přijel jsem splatit svůj dluh ve zlatě a…