Pes, kočka a kouzelný kámen

Byl jednou jeden chudý rybář. V rybaření se mu však ani trochu nedařilo, a tak žil velmi skromně. Věru ničeho neměl nazbyt. Přestože sám třel bídu a nouzi, choval věrného psa a kočku a dbal na to, aby nikdy nezůstali o hladu. Obě zvířata měla svého pána nesmírně ráda a pomáhala mu, jak jen mohla. Pes a kočka byli v těch dávných dobách ještě dobrými přáteli, vůbec se mezi sebou nehašteřili. Jen na jedné věci se nemohli ani za nic dohodnout – který z nich je pro rybáře lepší společník.

Jednoho dne se stalo, že rybář nechytil v jezeře ani jednu rybu. Den se už chýlil ke konci a rybářovu tvář zahalily chmury. „Co jen dám dnes do úst?“ vzdychl si těžce. „Což já, ale co moje ubohá zvířata?“ Jakoby zázrakem se mu v té chvíli poštěstilo a v síti se mu najednou zatřepal kapr. Sice jen jeden jediný, ale zato byl tak obrovský, že rybář podobnou rybu ještě nikdy neviděl. Vzal ho tedy do rukou, že si ho lépe prohlédne – a co nevidí? Kapr proléval slzy. Rybář měl dobré srdce a bylo mu líto ubohého zvířete, a proto ho hodil nazpět do jezera. Potom se s prázdnýma rukama vydal domů.

Druhý den ráno, když se rybář opět chystal k jezeru, najednou spatřil, že u jeho člunu stojí osamělá postava. Byl to neznámý malý chlapec. Chlapec se rybáři uklonil a říká mu: „Děkuji ti, šlechetný rybáři, že jsi mi včera pomohl.“

„Kdyže jsem ti já pomohl, chlapče? Nikdy předtím jsem tě tady neviděl. Musel sis mě s někým splést,“ odvětil mu zmatený rybář. „Není to žádný omyl. Vzpomínáš si na kapra, kterého jsi včera pustil zpátky do vody? To jsem byl já,“ začal vysvětlovat chlapec. „Jsem totiž syn samotného Dračího krále, který vládne v…