Lenka Kulichová
O nenasytném vysavači
Vysavač z této pohádky zhltne všechno, nejen špínu a prach. Když se však jednoho dne vydá na dvůr, raz dva doplatí na svoji žravost. Naštěstí mu pomůže dobrosrdečná sekačka.
Pepřík a Solnička si v letadle našli doslova ideální místo – vozík na servírování jídla. Díky tomu se po dobu celého letu proháněli v trupu létajícího stroje sem a
„Nejvíc se těším na kokpit,“ pošeptal Pepřík své kámošce.
„A co je, prosím pěkně, ten kokpit?“ zeptala se Solnička, ale dřív, než jí Pepřík stihl odpovědět, ozvalo se nějaké zvukové
Tyto piktogramy však Pepřík vůbec neznal. Byly úplně jiné než ty, které viděli na zaoceánské lodi. Neukazovaly žádný směr. Ale všiml si, že všichni cestující si začali zapínat bezpečnostní pásy.
„Co se to děje?“ zhrozila se Solnička.
„Nevím přesně, ale možná přichází turbulence, trochu to s námi zatřese.“
A i když jeho kámoška nerozuměla ani slovu turbulence, hned nato zjistila, co to slovo znamená. Nejprve se celé letadlo začalo silně
Naši dobrodruhové se opět pevně drželi. A i když jim to připomínalo nebezpečnou bouřku na zaoceánské lodi, tentokrát s nimi nebyl zkušený Arašíd, který by jim pomohl. Museli se spolehnout jen sami na sebe. Za malou chvíli se však stroj znovu vyrovnal. Také třesení se už zdálo být mnohem slabší. Talíře a sklenice se uklidnily. Vtom se ozval nějaký
„Tak, pan kapitán to zřejmě zvládl,“ pousmál se Pepřík.
„Co zvládl? Co zvládl?“ dožadovala se bleskové odpovědi ještě stále trochu…