Pátrači 5. část: Stará kronika

Na sourozence Jakuba a Matouše tyto prázdniny čekala samá dobrodružství. Jak by ne, když je trávili na středověkém hradě! Bylo to možné díky tomu, že jejich dědeček Ferdinand byl hradním kastelánem. Sice většinu dne doprovázel turisty, ale když měl čas, velmi rád se k toulkám vnuků přidal.

Matouš a Jakub se opět ocitli v knihovně, tentokrát v sekci starých kronik a zaprášených svazků. Paní knihovnice Anna jim dovolila prohlédnout si je jen po slavnostním slibu, že nic nepřevrátí vzhůru nohama. Samozřejmě, tento slib byl porušen přesně o dvě minuty a čtyřicet vteřin později.

„Hele, Matouši, podívej se na tohle!“ Jakub vytáhl obrovskou, v kůži vázanou knihu s kovovými přezkami. Když ji otevřel, objevily se stránky plné rukou psaných záznamů. Ale ať šilhali a luštili, jak chtěli, kluci zjistili, že text v knize nedokážou přečíst.

„Tohle bude asi S… nebo Z? V jakém jazyce to vlastně je? Sice ta písmena mi něco říkají, ale slova asi tolik jako mamutovi dnešní noviny,“ řekl Jakub frustrovaně.

Matouš se naklonil blíž. „Já tomu rozumím asi stejně jako ty. Tedy vůbec. Ale počkej, jsou tu i nějaké mapy!“

Když mapu trochu otáčeli a zamysleli se, poznali, že jsou to náčrty hradních zdí a struktura okolí. Chvíli je studovali, když si najednou všimli něčeho zvláštního.

„Počkej, počkej, takže tento hrad nevypadal vždy tak jako dnes?“ zeptal se Jakub, listující stránkami knihy. Po chvíli chlapci objevili obrázek, na kterém byla zobrazena jakási bitva. Vypadalo to, že hradní pánové museli přestavět pevnost tak, aby odolala obléhání.

„Přesně tak! Zdá se, že přidali nové hradby a zesílili věže, neboť je brzy rozbili nepřátelé. A tohle… to vypadá jako nějaké tajné zásobovací chodby!“

Jakub nadšeně plácl rukama. „Matouši, víš, co to znamená?“

„Že hrad byl jednou v pořádné kaši?“

„Ne! No tedy, i…