Bylo krásné jarní
„Páni, to je ale krásné ráno!“ vydechla ta malá rostlinka a rozhlédla se kolem. „Sluníčko svítí, ptáci zpívají, v noci pršelo, takže mám zase sílu růst. Co víc si přát?“
Jenomže v tu chvíli hopsala kolem velká černobílá straka: „Cha, chá, co víc si přát? Jen se rozhlédni, takových věcí je na světě, co by sis mohla přát! A tobě stačí jen obyčejná spára
Rostlinka se zamyslela. Cítila se krásně, ale... co když na těch stračích řečech něco přece jen je? Podívala se kolem sebe. Nedaleko jejího chodníku rostl pěstěný trávník lemovaný záhony. Ty záhony přímo lákaly kyprou půdou. Rostly tam vznešené tulipány, narcisy a hyacinty.
„Dobrý den,“ zavolala na ně rostlinka nesměle.
„Copak, copak, kdopak to
„Ale podívejme, obyčejná pampeliška, a chtěla by se bavit s námi?“ uchechtl se růžový tulipán.
„Já jsem pampeliška?“ Rostlinka se zatetelila. „Takové krásné
„Roste si v ubohoučké spáře a chtěla by se bavit s námi ze záhonu!“ odfrkl si pro změnu žlutý narcis.
Pampeliška posmutněla. Už chápala, proč se jí straka posmívala. Zatímco ty krásné květiny mají všechnu možnou péči a obdiv, ona se mačká mezi dlaždicemi chodníku a nikoho
Vtom se ozval nevrlý hyacint: „A jako kdyby to nestačilo, ona bude v tom chodníku strašit ještě dlouho potom, co odkveteme...“
„Vidíš? Oni ti vlastně závidí,“ uslyšela pampeliška tichounký hlásek. O kus dál spatřila v další spáře
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
