Byla jednou tři prasátka. Jmenovala se Ňuf, Buf a Puf. Ňuf byl ze všech nejstarší a nejzkušenější. Rodiče ho odmala vychovávali tak, aby dohlížel na svoje mladší bratry, kteří stále mysleli jen na bezstarostné hry na louce. Také Ňuf si samozřejmě rád hrával, ale občas už musel plnit i úkoly dospělých. Ňuf měl od narození kolem levého oka černou skvrnu. Buf s Pufem si ho občas kvůli tomu dobírali a ptali se ho, zda se nezapomněl ráno umýt, když má skvrnu kolem oka. To Ňufa vždy pořádně rozzlobilo, protože se každé ráno poctivě umýval, aby šel příkladem svým mladším bratrům.
Ňuf byl velmi moudrý a rád svoje bratry poučoval, ale těm se to ne vždy líbilo. Když se jim už nechtělo poslouchat poučky staršího bratra, začali se hlasitě chichotat a nožičkami ukazovali na Ňufův flíček. Skoro pokaždé se hned nato spustila pořádná honička, no a přesně o to Bufovi a Pufovi šlo. V běhu byli vždy rychlejší, protože Ňuf byl tak trochu těžkopádný, a když běžel, ozýval se pořádný dupot.
Prostřední bratr Buf byl malý nezbedník a rád vymýšlel nové hry a dobrodružství, ke kterým naváděl i nejmladšího Pufa. Často přemýšlel nad tím, zda se i on bude muset jednou stát dospělým, protože učení a povinnosti ho moc nebavily. Ani poslouchání staršího bratra a rodičů mu moc nešlo a ti se proto na něj často zlobili. Buf velmi dobře věděl, že dospělé je třeba vždy na slovo poslouchat, ale někdy ho nová dobrodružství tak zlákala, že zapomněl na všechny svoje povinnosti.
Nejmladší Puf nebyl v tomto o nic lepší. Nejraději celé dny polehával v trávě a při tom, jak se vyhříval na sluníčku, si pískal svoji oblíbenou písničku. Nejraději si hrál na schovávanou, ale tu měli bratři už dávno zakázanou, protože Puf se rád zatoulal až…
