O skromnosti velké jako Měsíc

Malý Neil už od dětství miloval letadla. Poprvé viděl letadlo už ve dvou letech, když ho tatínek vzal na letecké závody. Od té doby Neil běhal po bytě s roztaženýma rukama, hrál si na letadlo a jeho pokojíček se brzy zaplnil různými modely letadel. Tatínek s maminkou nikdy nevynechali příležitost navštívit s ním výstavu letadel nebo letecký den.

Když zanedlouho do rodiny přibyli dva mladší sourozenci, najednou měla maminka na Neilovu zálibu méně času. Od té doby nechodili na výstavy nebo přehlídky moc často. Neil byl z toho trochu smutný. Ale rád si s bráškou i se sestřičkou hrál a těšil se, že až vyrostou, budou si s letadly hrát společně.

Když bylo Neilovi šest let, tatínek si pro něj připravil veliké překvapení. Už když se společně blížili k letišti, Neil začal radostně vykřikovat: „Jé, tati, podívej, tamhle je Boeing 307! To letadlo vedle něj je Ford a vzadu další Boeing! To je krása vidět je takhle zblízka!“

Tatínek s úsměvem poznamenal: „A to ještě není všechno.“

Čekal je totiž vyhlídkový let. Neil s tatínkem zamířili přímo do jednoho z letadel. Když nasedli a připoutali se, vyslechli si hlášení pilota. Pak už se začalo letadlo chystat k vzlétnutí. Neil vzrušením ani nedýchal. Ze vzduchu pak uviděl školu, a dokonce jejich dům, a radostí vykřikl: „Tohle je nejkrásnější den mého života!“

Od té doby Neil netoužil po ničem jiném než letět zase někdy letadlem. Létání byla ale hodně drahá zábava. A tak si začal sám vydělávat peníze sekáním trávy. Pomalu tak pracoval na tom, aby mohl dosáhnout svého snu. A opravdu – v šestnácti letech získal pilotní průkaz a v sedmnácti letech začal studovat svoji vysněnou vysokou školu – letecké inženýrství.

Odteď se každý den učil všechno o letadlech, přesně jak snil. Dokonce prošel i…