O kráse pod povrchem

Ráno byla všechna okna pomalována námrazou. V noci pořádně přituhovalo a děti ve vesnici věděly, že rybník konečně zamrzl. Takže mohou zase vytáhnout brusle a prohánět se na ledě.

Po snídani se na ulici začaly setkávat první děti s bruslemi. Na břehu mělkého rybníku se přezouvaly a mohly si tam odložit i teplý čaj.

Těm, které už dříve na bruslích stály, to šlo lehce. A tak ladně klouzaly kolem dokola, ty větší se na ledě honily. Zkušený bruslař Adam předváděl i piruety! Menší děti ho chtěly napodobit, ale on jim vysvětloval, že se to nenaučí ze dne na den. Jeho to také stálo mnoho modřin.

Na lavičce už seděla jen Eliška a šněrovala si brusle. Byla nesmělá a i nyní vykročila na led pomaličku. Stačily tři klouzavé kroky a bác! V momentě seděla na zadku. Hlavně žádný pláč, řekla si.

Zkoušela to skoro hodinu, ale vždy to dopadlo stejně. Nedokázala udržet rovnováhu. Nakonec si vyzula brusle a posadila se na lavičku. Vedle seděla ještě jedna holčička. Eliška by ráda věděla, jestli ani ona neumí bruslit, ale styděla se zeptat. Holčička po chvíli odešla.

Eliška si povzdechla a vydala se směrem k místu, které všechny děti v okolí dobře znaly. Byl tam malý vodopád, ale dnes byl z něho ledopád plný rampouchů. Za ním se nacházela jeskyně hluboká jen pár metrů, ale krásou by překonala i ty hlubší. Nyní byla plná krápníků, které připomínaly ledovou žirafu, mrože, slona i velehada královského. Stačilo se dobře zadívat a hned se ukázalo něco nového. Velrybí ocas, královská koruna nebo rytířský meč.

Eliška obdivovala zimní díla přírody a na své bruslařské neúspěchy zcela zapomněla. Dokonce ztratila pojem o čase. Teprve když si uvědomila, že už jí je pořádná zima, vydala se zpět ke kluzišti.

Cestou přemýšlela:…