Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Překvapení
Jaký pocit pozná Martínek dnes? V dalším patře činžovního domu ho očekává překvapení v podobě vynalézavého pana souseda. Vydej se spolu s ním na cestu za pocity a poznej, jak jinak, právě překvapení.
Začaly letní prázdniny a na hřištích bylo dětí
No a ty středně velké děti hrály fotbal, na schovávanou, na babu.
Najednou se však na basketbalovém hřišti strhla
„Ty jsi mě polila vodou, ty osle!“
„Jak jen můžu být osel, když jsem holka?! A sám si za to můžeš, neměl jsi nám brát míč!“
„Nech si ten svůj hloupý míč, stejně se s ním do koše netrefíš!“
„No, ten pravý se teď ozval! Ten, co nosí brýle, aby ten koš
„Co říkáš? Přes ty drátky, co máš na zubech, ti není rozumět, haha!“
Takto se děťátka pořádnou chvíli hádala a vzájemně urážela.
A zatím se basketbalový míč, který byl příčinou celé této hádky, dokoulel k lavičce, kde seděl postarší pán s dlouhou bradou a s kloboukem na hlavě, takovým zvláštním, dalo by se říct, že staromódním. Jen si tam posedával, pozoroval hašteřící se děti a ani slůvko neřekl. Hádka však ne a ne skončit, křičeli jeden přes druhého, třetí přes tu čtvrtou…
Ale tu najednou začal stařeček pomalinku
Chlapec s brýlemi rázem zůstal stát jako opařený. Slova, která měl už už na jazyku, zůstala viset v jeho otevřených ústech nevyslovená.
„Co na mě tak civíš? Nevidíš mě pořádně, ani když máš náhradní oči?“ posmívalo se mu děvče s rovnátky, stojící rovnou proti němu, ale zároveň zády k dědovi se zvláštním kloboukem.
Ale chlapec stál rovnou proti lavičce, na které stařeček seděl, a tak přes skla brýlí ohromeně sledoval celý ten zázrak. Jak…