O hledání nejmocnější bytosti

Byla jednou jedna malá vesnička, ve které bydleli pouze lidé z jednoho kmene. Byli to prostí lidé, kteří se živili řemeslem. Kuli železo a lovili divokou zvěř. Mezi těmito obyvateli vyrůstalo i roztomilé děvčátko, které vypadalo úplně jinak než ostatní děti. Díky svojí nevídané kráse působilo jako nějaká nadlidská bytost. Její rodiče byli na svoji dcerku velmi hrdí a rádi se jí chlubili.

Když po letech z děvčátka vyrostla nádherná mladá žena, rodiče začali pomýšlet na dceřinu svatbu. Umínili si, že jejím ženichem by neměl být jen tak nějaký muž z jejich kmene. Byli přesvědčení, že jejich dcera si zaslouží mít za muže tu nejmocnější bytost na světě. Celé dny přemýšleli nad tím, kdo by mohl být hodný jejich dcery. Přemýšleli o všech velkých osobnostech, které chodily po světě.

Po čase dospěli k názoru, že tou nejmocnější bytostí na celém světě je bůh slunce, a proto by se jejich dcera měla provdat právě za něho.

Rodiče neváhali, zatloukli dveře do své chalupy a vydali se na dalekou cestu za bohem slunce. Když se jim ho po několika dnech podařilo najít, bůh slunce se jich zeptal: „Lidé milí, co vás ke mně přivádí?“

„Naše dcera je krásná a připravená na vdavky, takže pro ni hledáme toho nejlepšího ženicha. Nu a ty jsi nejmocnější bytostí na světě, takže jsi určitě hoden naší dcery,“ řekl otec.

„Jsem rád, že si to o mně myslíte. Ale existuje někdo, kdo je přece jen mocnější, než jsem já,“ řekl jim bůh slunce.

„A kdo to je?“ zeptali se překvapení rodiče.

„No přece mrak je mocnější než já. Kdykoliv může skrýt moji tvář a zhasit moje zářivé paprsky. Stačí, když mě překryje a já v tom okamžiku zůstanu neviditelný,“ odpověděl bůh slunce.

A tak se rodiče vydali dál, aby vyhledali boha mraků. Když ho našli,…