Lenka Kulichová
Bleší království
Veselá pohádka o bleškách, zabydlených v kožichu pejska Dunča. Poté, co je jejich existence odhalena, se Dunčo chystá do psího salonu – a tak si blešky v čele s malou Bibi musí rychle najít nový domov.
V městečku byla jedna křižovatka. Denně, ba i v noci přes ni projíždělo
A aby přes tu křižovatku mohli lidé přejít z jednoho chodníku na druhý, stál tam semafor. Ten to celé řídil.
Když zasvítil
A takto to šlo den za dnem, noc za nocí. Avšak náš semafor začínal být z toho všeho už pořádně znuděný. A co víc, byl otrávený, a nakonec dokonce i rozzlobený.
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
„Dokdy tu budu takto svítit? Pořád ty stejné barvy,“ bručel nespokojený semafor. Když tak hleděl na okolní svět, ten hýřil množstvím různých barev. A to se našemu semaforu ohromně líbilo. Jenže on sám byl šedý
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ…
„Je to tvoje práce, na to tě sem přece postavili,“ povídal mu panáčkový semafor, který stál hned vedle a řídil chodce.
„Ale já mám rád barvy. Co rád, já je miluji,“ bránil se semafor pro auta. „No ale… copak budu už navždy svítit jen třemi stejnými barvami, a stále ve stejném pořadí?“
A jak tak přemýšlel, najednou dostal nápad – Co kdybych svítil, jak se mi zachce? Aspoň si tak trošičku zpestřím svoji nudnou práci.
A opravdu tak hned udělal. Chodci měli právě zelenou, a tu najednou se náš semafor rozsvítil taktéž zeleně. Auta se v té
ORANŽOVÁ,…