Namyšlený vánoční stromek

Byl jednou jeden stromek. Natěšeně čekal na vánočních trzích na svého nového majitele. Nemohl se dočkat, až si ho někdo koupí a on se bude vyjímat v jeho obýváku.

„Budu tou nejhezčí ozdobou celé domácnosti,“ říkal si pro sebe neskromně.

Zanedlouho ho koupil jakýsi zákazník a odnesl si ho s sebou domů.

„Děti! Máme doma vánoční stromek,“ zakřičel tatínek, hned jak vešel do dveří.

„Hurá!“ s veselým pokřikem se radovaly děti. „Jdeme ho ozdobit!“

Za chvíli se už stromek třpytil v těch nejkrásnějších barvách. Prohlížel si s nadšením svoje ozdobené větvičky: „Jak jsou překrásné!“ Ani večer, když už šli všichni spát, neskončil svůj chvalozpěv, ale dál pokračoval: „Jak jsem nádherný, široko daleko takový stromek není! Jsem pýchou celého obýváku. Škoda jen, že tu překáží ta smradlavá záclona. Ani gauč už není nejmladší a na televizoru je, tuším, nějaký škrábanec,“ prohlásil znechuceně.

„Och, jak jsi jen protivný a namyšlený, stromku,“ okřikl ho koberec, který na sobě měl už nějaký ten flíček od psíka Flokyho.

„A ty, proč se ozýváš, ty vypelichanče!“ vyprskl stromek.

„Ty asi nevíš, že nemáš posuzovat jiné podle toho, jak vypadají?“ ozval se starý gauč.

„To je jejich problém. Já jsem mladý a krásný, vždyť se na mě podívejte! A vůbec, proč bych se měl s vámi, s takovou chamradí, bavit?“ vyhrkl podrážděně vánoční stromek.

Brzy nadešel Štědrý den a celá rodina se radovala u stromku. Děti s mamkou i taťkou zpívaly koledy a psík Floky vyl do rytmu.

Večer, když se všechno ztišilo, stromek po chvíli opět promluvil: „Vidíte, jak se jim líbím! Celou dobu se u mě veselili, a dokonce mi i zpívali!“

„Myslíš si, že se radovali z tebe? Ale nebuď hloupý, lidé měli radost z dárků. A koledy zpívají přece každý rok. Za pár dní tě dají pryč,“…