Mikuláš, anděl a čertice

Na slamníku seděla čertice Asmodea. Z prstu jí sem tam vyšlehl malý plamínek, což se jí stávalo, když s ní cloumaly nějaké silné pocity. Zrovna teď byla velmi nervózní.

„Dávej pozor,“ ozval se za ní hluboký hlas jejího otce. „Nevzpomínáš si, co se stalo, když u nás posledně nekontrolovaně hořelo?“

Asmodea si to moc dobře pamatovala. Oheň mají v pekle rádi, to jo, ale když se vymkne kontrole, umí nadělat mnoho škody! Plameny zachvátily, co neměly, a zatímco všichni čerti, démoni a ďáblové hasili, z kotlů jim utekla spousta hříšníků. Lucifer byl tehdy shovívavý, ale nikdo netoužil po tom, aby se podobná nešťastná událost opakovala.

Asmodea, ačkoliv byla čertice, si ale nemohla pomoct – měla neskutečnou trému. Mílovými kroky se totiž blížil prosinec. Starý Belfegor, čert od svatého Mikuláše, se rozhodl odejít do důchodu a Mikuláš si po dlouhém vybírání zvolil jako náhradu Asmodeu. Na zkoušku, nezapomněl však asi stokrát zdůraznit.

Pro Asmodeu to samozřejmě byla pocta. Co ji ale těšilo, ji zároveň i tížilo. Stala se nejmladším obyvatelem pekla, který kdy dostal tak důležitou funkci. Bylo jí pouhých 238 let. Pro nás je to hodně, ale v pekle to není žádný věk. A navíc je to holka. Žádná dívka doposud neměla tu čest účastnit se takové důležité akce. Asmodea věděla, že se na ni budou upírat zraky celého pekla. Pokud se jí to nepodaří, zklame nejen sebe, ale všechny ostatní čertice.

Když přišel ten velký den, Asmodea měla co dělat, aby svou trému ovládla. Alespoň se do práce pořádně vyparádila, aby se cítila trochu lépe. Tvář si zamazala uhlím, naleštila si rohy, připravila řetězy a pytel a oblékla se do ovčích kůží. Moc to však nepomohlo.

„Ničeho se neboj, jde jen o zvyk,“ těmito slovy a mrknutím oka ji přivítal anděl Azer, když si ji přišel vyzvednout před bránu…