Malá záchranářka

Za sedmi zasněženými městečky a třemi napůl zamrzlými potoky ležela malá vesnička. V té vesničce byl domeček a v tom domečku žila holčička. Byla jako všechny ostatní: měla mámu, tátu a mladšího bratříčka. Jmenovala se Julka a právě rozbalovala vánoční výzdobu.

„Mami, mami, podívej, co jsem našla!“ zvolala, když otevřela jednu ze záhadných krabic, která rok ležela ve skříni bez povšimnutí.

Máma nakoukla dovnitř a zvolala: „Jé, vždyť to jsou ty, které nám zůstaly z minulých Vánoc.“

V krabici ležely štíhlé prskavky. Bylo v ní však ještě něco – jedna maličká svíčka. Barvu měla už vybledlou a vůni nevýraznou, ale loni zachránila rodinu, když vypadl proud.

Namyšlené prskavky se se zíváním vzbudily. Když uviděly malou svíčku, začaly se jí posmívat.

Malá svíčka jménem Ester (neboť takové bylo její jméno), posmutněla. Mrzelo ji, že si prskavky nepamatovaly, jak usilovně svítila celou noc během minulých Vánoc. Po zbytek dne Ester pozorovala, jak Julka s maminkou rozkládaly po oknech nádherné vánoční ozdoby. Těšilo ji, když je slyšela, jak se spolu smějí a zpívají vánoční koledy.

Další den zase sledovala, jak stavěli a zdobili stromek. Vánoční koule, světýlka, skleněné bambule a různé umělohmotné postavičky z Betléma – vše krásně navěšené na voňavé jedličce.

Když si vánoční ozdoby, pyšně se houpající na stromku, všimly malé svíčky, daly se do chichotu a pak se rovnou nahlas rozesmály. Ukazovaly na ni a říkaly si, jak je ošklivá. Když je to už přestalo bavit, s falešnými úsměvy si začaly povídat mezi sebou, pokukujíce po smutné svíčce.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Ester malého sněhuláčka na nedaleké větvičce.

Ale ten se zatvářil rozzlobeně a uraženě, že si dovolila oslovit právě jeho. „To ti může být jedno, ty skrčku. Já si s takovými bezvýznamnými věcmi nemluvím.“ Potom se nadutě otočil.

Ester byla…