Malý Louis se zrovna vrátil od řeky, kde strávil s kamarády celý letní den. Sluníčko se v poslední době opravdu činilo a Louis si venku užíval celé dny. Obvykle musel čas od času vypomoct tatínkovi v dílně se zpracováním kůží, ale tatínek moc dobře věděl, že dětem je v létě nejlépe u vody nebo v lese.
Louis přiběhl domů celý zpocený a měl obrovskou žízeň. Na lavici pod starou třešní pořád stál jeho hrnek od snídaně. Byl napůl plný mléka, které ráno maminka nadojila. Louis ho ráno nestihl celý vypít, a tak se na něj žíznivě vrhl.
Jenže po prvním doušku za zamračil a mléko vyplivl: „Fuj, vždyť je to zkažené. Jak jen mohlo mléko zkysnout za jeden jediný den?“ Louis vběhl do domu, kde jeho maminka chystala večeři.
„Dobrý večer, maminko, mám velikou žízeň, mohl bych se napít vody, prosím?“ A hned co vypil celý džbánek vody, pokračoval: „Jak je možné, že se moje mléko od rána zkazilo?“
Maminka se na něho usmála a vysvětlila mu: „Mlíčko v teple zkysne. Pokud ho chceme uchovat déle dobré, musím odnést džbánek s nadojeným mlékem do sklepa, kde je chladno. Pak bude dobré i druhý den.“
Pár dní poté se venku sice ochladilo, ale chlapci přesto pokračovali ve stavbě hráze na řece. Louis se přitom nachladil a probudil se s horečkou. Maminka mu svařila horké mléko s medem: „Louisi, vypij to a zachumlej se pořádně pod peřinu, za pár dní ti bude lépe.“
Louis vypil sotva půl hrnku, zbytek položil na zem vedle postele a usnul horečnatým spánkem. Tři dny kolem něj maminka chodila po špičkách.
Až čtvrtého dne se Louis probudil a cítil se mnohem líp. Vyskočil z postele, ustlal ji po sobě a všiml si zapomenutého hrnku s mlékem. Vzpomněl si na…
