Tento příběh se odehrál v dávných dobách, kdy dombra ještě mívala čtyři struny. Že nevíte, co je to dombra? Je to hudební nástroj s dlouhým ladným krkem, který se podobá loutně. A právě ten je hrdinou této prastaré legendy.
Tehdy dávno v daleké Asii panoval krutý a neohrožený vládce. Dodnes jej celý svět zná pod jménem Čingischán. Před mocným vládcem se třásli hrůzou nejen nepřátelé, ale i jeho vlastní poddaní. Čingischán byl tvrdý a nesmlouvavý. Jako každý člověk i on měl ovšem jednu slabou stránku. A tou byl jeho nejstarší syn Džuči.
Džuči byl skvělým vojevůdcem a bojovníkem po otci – smělý, urostlý a moudrý. Otec se synem bok po boku dobyli spoustu území. A Čingischán Džučiho miloval tou pravou otcovskou láskou. Nic na světě mu nebylo dražšího než milovaný syn.
Jednoho dne se však všechno změnilo. Džuči se nevrátil z lovu. Čingischán okamžitě poslal své muže do lesa, aby po něm zahájili pátrání. Muži bloudili krajinou a neúnavně pátrali po vládcově synovi. Velmi záhy ale zjistili, že Džuči při lovu nešťastnou náhodou zahynul.
Vojáci se vraceli zpátky, ale váhali co dělat. Natolik se obávali hněvu svého vládce, že mu raději nic nechtěli říct. Dle tehdejších zvyků totiž každý panovník štědře odměňoval takzvané červené, dobré zprávy. Ovšem pokud někdo přinesl špatnou, černou zprávu, byl potrestán smrtí. Vojáci proto věděli, že ten z nich, který Čingischánovi sdělí osud jeho milovaného syna, bude mít svoje dny sečteny.
Marně se Čingischán rozčiloval, marně vojáky prosil, marně jim vyhrožoval. Žádný z nich mu neřekl ani slůvka.
Jednoho dne však Čingischána navštívil starý básník. Nebál se trestu, život už měl z velké části za sebou. Rozhodl se tedy, že krutému panovníkovi uleví od jeho trápení a prozradí mu, co se stalo s jeho milovaným Džučim. Posadil…
