Který drak je ten pravý?

Bylo nebylo, daleko předaleko od všech měst a lidí stála jedna vysoká hora. Byla tak vysoká, že nikdy nebylo možné dohlédnout na její vrchol – ten stále zahalovala hustá oblaka. A tam, na samotném vrcholku hory, rostla velká zelená borovice. Říkalo se jí Posvátná borovice. Nikdo však netušil, že existuje. Tedy nikdo kromě draků.

Jednoho dne se pod stromem na východní straně ozvalo praskání. Najednou se tam objevil dlouhý, štíhlý drak nádherné azurové barvy. Jemně potřásal hřívou, aby ze sebe shodil zbytky větviček. V tlapě s drápy držel kouzelnou hůlku.

„Tak to bylo rychlejší, než jsem čekala,“ řekl si drak, který vlastně nebyl drakem, ale dračicí. Jmenovala se Ling-lung.

Najednou zaslechla šustění velkých mávajících křídel na opačném úbočí hory. Vtom na západní straně stromu přistál další drak.

„Kdo jsi?“ zeptali se jeden druhého najednou, celí překvapení.

„Já jsem Ling-lung, největší drak na světě,“ řekla jedna.

„To v žádném případě,“ zafuněl druhý drak, jehož krokodýlí šupiny se třpytily zelenou barvou, „protože největší drak na světě jsem já, Klementina.“

Přeměřily si jedna druhou od hlavy až k patě. A pak si obě odfrkly.

Ling-lung chvíli mlčela a potom řekla. „Vůbec nevypadáš jako drak. Draci mají vypadat… jinak. Jako já. Vidíš? Podívej, jak jsem nádherně namíchaná!“

Začala ukazovat svým ladným drápem: „Na krásné velbloudí hlavě mám parohy, nechybí mi elegantní hadí krk a orlí drápy. Ale co ty?“

Klementina odvětila, rozzlobeně prskajíc: „Já že nevypadám jako drak? To ty vypadáš směšně. Vůbec se na mě nepodobáš! Vidíš?“ Hrdě rozevřela svá majestátní netopýří křídla.

„Drak potřebuje křídla, aby mohl létat! Ty žádná křídla nemáš. Taky jsem mnohem větší než ty! A jen se podívej na můj ocas,“ chlubila se, „na jeho konci je osten!“ Udeřila jím o zem.

Obě dračice kroužily kolem borovice a…