Klárka a nebeský drak

Vlak jel pomalu po kolejích a za okny se střídaly louky, lesy a pastviny s krávami. Klárka jela na víkend k babičce na venkov. Má to tam ráda a moc dobře se jí v babiččině chalupě spí. Babička má nadýchané pruhované peřiny, za okny šumí potok a večer krásně zpívají ptáci v koruně stromu na zahradě. K usínání Klárku šimrá pod nos vůně buchet, co babička peče v troubě k snídani.

Vláček zahoukal v posledním tunelu a zastavil na malém nádraží.

„Babi!“ zvolala radostně Klárka a spěchala přes nástupiště za babičkou, která čekala pod velkými hodinami. Měla na sobě květované šaty, co byly trochu zaprášené od mouky. Určitě chystala Klárce nějakou dobrotu.

Klárka celé odpoledne hladila králíky v králíkárně po jejich měkkém kožíšku, čichala si k voňavým bylinkám na záhonu a k večeři si pochutnala na vynikajících babiččiných vdolečkách. Pak se jí už ale klížila očka.

„Pojď, řeknu ti pohádku,“ řekla babička a vedla ji do pokoje po vrzajících dřevěných schodech. Na Klárčině posteli už čekal plyšový pejsek, se kterým si kdysi hrála i její maminka, když byla malá. Klárka se z nadýchaných peřin dívala ven přes okýnko.

„Babi, jak je možné, že je tady vidět tolik hvězdiček? U nás ve městě najdu vždycky sotva tři,“ divila se.

„To je tím, že je tady na venkově neruší žádná světla. Anebo je u vás možná baští nebeský drak,“ poznamenala babička a zamrkala na Klárku.

„Jú, řekneš mi o něm?“ žadonila Klárka.

Babička se pustila do vyprávění. „Kdysi pobýval na nebi jeden drak a tomu hvězdy moc chutnaly. Chtěl si je dávat ke snídani, obědu, i k večeři. Kdyby to takhle šlo dál, žádná hvězda by na nebi nezbyla a noční svět by pohltila tma. Naštěstí se ale objevila statečná strážkyně hvězd a ta draka…