Ezop
O zajíci a želvě
Když je někdo pomalý, neznamená to, že je slabý a v nevýhodě. Zajíc se neustále posmíval želvě, jak je pomalá, až ho jednoho dne vyzvala na závod. To se už zajíc smíchy válel po zemi. Jak nakonec závod dopadl?


Byl pátek a dvojčata Vaneska a Šimon právě šla domů
Dinosauři je oba velmi zajímali. Sbírali s dinosaury nálepky, figurky, dinosaury měli na tričkách, perech i sešitech. A přečetli o nich skoro pět knih.
Vaneska a Šimon byli čtvrťáci. Bydleli v malém městečku a maminka s tatínkem jim stále vymýšleli výlety po okolí. Léto se už blížilo, a proto tentokrát
Po obědě se doma všichni setkali, uklidili byt a sbalili si ruksaky. V nich měli jídlo, stan, spacáky, vodu, baterku, zápalky a všechno ostatní, co na takové stanování potřebujete.
Potom se všichni spolu vydali po cestičce k lesu. Prošli kolem domu paní Vatikové, která právě krmila svoje slepice a zlobila se
„Jen počkej, ty Černoto jedna, skončíš jako první
Les nebyl daleko. Hned za městečkem odbočili doprava a už uviděli slavnou skálu, u které si chtěli postavit stan. Skála byla slavná, protože v ní byla jeskyně a v té jeskyni se někdo slavný ukrýval během války. Šimon si nedokázal vzpomenout na jeho jméno. Bude si to muset doma vyhledat v knize o pamětihodnostech okolí.
Kdo se v jeskyni během války schovával, tedy nevěděli, ale zato příroda tam