Kdo spinká v trávě

Venku už se šeří. Tma pomalu přichází mezi nás. Protahuje se mezi stromy v lese. Přikrývá střechy domů. Zavítá i na louku. Postupně se natáhne přes celý palouček.

Tma přikryje všechny pampelišky, které unaveně skloní hlavičky. Sedmikrásky zavřou své květy. I čtyřlístky se schovají do jetele. Vytvoří tak polštářek pro tvou hlavičku. Představ si, jak si leháš do měkoučké travičky. Uvolni ruce a nech stébla, ať tě jemně šimrají po dlaních. Nad sebou máš nebe plné hvězd.

I slavíček na stromě zpívá svým dětem ukolébavku. Ohlašuje, že noc už je tady. Teď už všechny květinky spinkají. Ale všechna zvířátka ještě ne. Nechce se jim do postýlek, stejně jako tobě. Možná se i dokonce trochu bojí tmy.

Ale tady se není čeho bát. Tma není nebezpečná. Jen v ní není nic vidět. Ale i s tím si zvířátka poradí. Ve tmě se rozsvítí malé světýlko. A další.

Jsou to světlušky, malí svítící broučci. Vydávají uklidňující žlutou záři. Dávají pozor na všechna zvířátka, která ještě nejsou v pelíškách.

Vypadají jako včelky, ale včeličky nesvítí. Včeličky každý den pilně létají z květu na květ a sbírají pyl. Pak v úle, ve svém domečku, z něho vyrábějí med. Dnes byly tak pilné, že se málem zapomněly na louce. Ale naštěstí jsou tady jejich kamarádky světlušky. Rozsvítily jim na cestu, aby se neztratily. Zanedlouho se včeličky bezpečně schovaly do úlu. A teď už také tiše bzučí ve svém domově. Sladké sny jako med, včeličky.

V trávě ale ještě slyšíme šramocení. To malí zajíčci nechtějí spát. Ale i s malými nezbedy si světlušky poradily. Začaly před nimi ve tmě pomalu poletovat a kroužit. Jemně mávaly křidélky a vytvářely s nimi takové divadlo, až se zajíčkům začala klížit očka. A tak se i oni zavrtali do postýlek…