Kapitán Ryšavý vlas a mořský ďas

Nekonečná modř vln se setkávala s azurovým nebem, na kterém nebylo ani mráčku. Na palubě korábu jménem Svatá Anna stála vysoká postava. Nebyl to nikdo jiný než sám kapitán Ryšavý vlas, oděný v tmavém kabátě.

Svatá Anna křižovala moře už desátým dnem. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale nikdo kromě kapitána netušil, co je cílem jejich plavby.

„Skasat plachty!“ nařídil Ryšavý vlas. Piráti ihned uposlechli jeho rozkazu a na palubě zavládl čilý ruch. Kapitán zkontroloval kompas a pak k oku přiložil dalekohled.

„Kapitáne! Kapitáne!“ Po boku vůdce pirátů se objevil námořník se zkaženými zuby a papouškem na rameni.

„Co se stalo, Brblavý Bille?“ zeptal se kapitán, aniž by se na něj podíval.

„Piráti jsou neklidní, kapitáne,“ spustil Bill a přešlápl z nohy na nohu, „chtějí vědět, kam plujeme.“

Ryšavý vlas se krátce odmlčel, poté však hbitým pohybem skryl dalekohled do kapsy a řekl: „Svolej všechny na palubu. Když chtějí vědět, kam se plavíme, ať je tedy po jejich.“

Brzy na palubě postávala a posedávala většina pirátů. Někteří na sobě měli pruhovaná trička, jiní dali přednost dlouhým kabátům a opaskům se zbraněmi. Pár z nich si natáhlo přes jedno z očí klípec.

Konečně se k nim připojil i Ryšavý vlas a promluvil: „Mí nejvěrnější piráti, konečně nastal ten pravý čas, abych vám řekl, proč jsme se vydali na tuto plavbu.“ Kapitán se lišácky usmál. „Když jsme naposledy kotvili na pevnině, potkal jsem v hostinci muže, který mi nabídl truhlu zlaťáků.“ Mezi piráty to zašumělo příjemným pomyšlením na spoustu peněz. „A víte za co? Za to, že pro něj ulovíme mořského ďasa!“

Na palubě korábu Svatá Anna zavládlo hrobové ticho. Kapitán svraštil obočí a pohrdavě se podíval na své piráty. „Snad se nebojíte jako ty pevninský krysy?“

Brblavý Bill opatrně řekl: „Každý pirát…