Jak začal tučňák Tuli létat

V malém ledově útulném iglú na jižním pólu žil malý tučňák Tuli se svými rodiči. Celé dny jen vysedával a polehával na gauči před televizorem a nic se mu nechtělo dělat. Máma s tátou ho soustavně zásobovali chutným jídlem, ale ještě nikdy jim ho nepomohl ulovit.

„Tuli, nemůžeš být tak lenivý a sedět jen doma. Co kdybychom šli na rybolov spolu?“ domlouval mu otec.

Jenže Tuli se jen převalil na svůj druhý bok obalený vrstvou tuku a zamrmlal: „Tati, dnes ne, moc se mi nechce.“

Tuli právě sledoval svůj oblíbený seriál a ani si neuvědomil, že si na malou chvilku zdříml. Zdálo se mu, že je moc a moc tlustý a může se pohybovat jen tak, že se koulí a kutálí. Vypadal jako míč, ze kterého trčel jen malý zobáček. Skoro ani neviděl přes tolik sádla. A když přišel domů a chtěl projít dveřmi, vůbec se skrz ně nedokázal protlačit. „Pomóóóóc!“ zděšeně vykřikl a probudil se ze snu. Celý vystrašený si z čela utřel krůpěje studeného potu a začal přemýšlet. Ten sen byl jako skutečný. Možná mi tím chtěl něco naznačit. Asi bych měl se sebou začít něco dělat. Nebo se to opravdu splní a já nebudu moci projít ani dveřmi. Co bych potom dělal? uvažoval po tom strašlivém snu kulatý tučňák.

Malý Tuli byl oproti svým vrstevníkům dvakrát tak široký. Ale teď si konečně sáhl do svědomí. Bez dalšího otálení začal pravidelně cvičit, a dokonce už chodíval s rodiči i na rybolov. A věřte nebo ne, za pár týdnů se mu podařilo přímo neuvěřitelně zhubnout. Měl z toho obrovskou radost.

Jednoho dne se vydal na procházku k oceánu. Všiml si tam ptáků, kteří létali nad hladinou. Bylo mu divné, že také nelétá, když má křídla jako oni. Jen co přišel domů, zvědavě se zeptal:…