Jak uspat zvířátka v pralese

Pomalu přichází večer. Slunce se zvolna sklání za stromy a jeho poslední paprsky prosvítají skrze jejich obrovské listy. Obydlí lidí v nedaleké vesnici už ztichla. Ale v pralese nikdy není úplné ticho.

S příchodem noci se prales mění. Některá zvířátka si hledají místo ke spánku. Jiná se až teď probouzejí a vítají noc svými hlasy. Tak to v pralese chodí – den patří jedněm, noc zase druhým.

Projděme se tiše po úzké cestičce, která se vlní mezi stromy. Pomalu našlapujme po měkké trávě a mezi rostlinami, zatímco se kolem nás postupně stmívá. Tma nám nebude vadit. Malé světlušky nám posvítí na cestu.

Kousek vedle chodníčku teče malý potůček. Jeho voda jemně šepotá, jako by se zvířátka snažila uspat. A opravdu, na široké větvi stromu nad námi už dřímají pestří papoušci. Celý den štěbetali a poletovali, ale teď si ukryli unavené hlavičky pod svá křídla. Ještě naposledy se ozve tichounké zaskřehotání. Potom se utiší a nechají noc, ať se o všechno postará. Dobrou noc, papoušci.

Když přejdeme o kousek dál, mezi listím na stromě se mihne něco hnědého. Malé opičky by ještě rády skotačily, ale máma je už volá k sobě. Opičky se k ní přitulí, obejmou se navzájem ocásky. Schouleným opičkám v maminčině náručí pomalu padají víčka. Musí si odpočinout, aby i zítra zvládly celý den poskakovat a hrát si. Dobrou noc, opičky.

Nyní pojďme k nedaleké houštině. Z listí možná uslyšíme jemné škrábání. To se jen vrtí ve své skrýši veverky a další unavení hlodavci. Dobrou noc, chlupatí kamarádi!

Ale zatímco jedni usínají, jiní se právě probouzejí. Na vysokém stromě se ze stínu ozývá jemné houkání. Okatá sova právě vylezla ze svého úkrytu. Pro ni v noci teprve dobrodružství začíná. Roztáhne křídla a tiše prosviští mezi stromy.…