Před mnohými roky žila v Mexiku černá puma. Měla neuvěřitelnou sílu a všichni obyvatelé stepi se jí nesmírně báli. Pochopitelně puma o tom velmi dobře věděla a často strašila slabší zvířata jen tak pro zábavu. Někdy jen pořádně zařvala, jindy se zase potichu plížila po větvích stromů, aby odtud znenadání skočila rovnou před nějaké bojácné zvíře, které se dalo okamžitě na útěk. Puma se při svých žertících ohromně bavila, ale ostatní měli jejího chování už opravdu příliš.
Jednoho dne puma běžela po stepi, zakopla přitom o příbytek malé kobylky a úplně ho zničila. Odvážná kobylka se ihned do pumy pustila: „Myslíš, že to, co jsi udělala, bylo pěkné? Všichni už máme po krk té tvé arogance a hloupého chování!“
„Jak se opovažuješ se mnou takto mluvit?“ Puma zařvala takovou silou, že to bylo slyšet široko daleko. „Nějaký malý, bezvýznamný hmyz mi snad nebude říkat, jak se mám chovat!“
Jenže kobylka se nedala a svým pisklavým hlasem spustila, co jí síly stačily: „Rozbila jsi mi celý dům! Za všechny svoje činy poneseš odpovědnost.“
Avšak puma se jen zasmála: „Jdi mi z cesty! Mám mnohem důležitější věci na práci než se zabývat tebou.“
Jenže kobylka se ani náhodou nemínila vzdát: „Když jsi tak odvážná a silná, vyzývám tě tedy na souboj. Zítra touto dobou se utkáme přímo tady. Já shromáždím svoje vojsko a ty zase to svoje. Uvidíme, kdo zvítězí.“ Puma souhlasila, protože si nedokázala ani představit, jak by ji mohl porazit obyčejný hmyz.
A tak se obě vydaly shánět svoje bojové jednotky. Kobylka se dohodla s přítelkyněmi vosami a pumě zase přislíbily pomoc lišky. Druhý den se obě vojska postavila proti sobě na dohodnutém místě. Puma pověřila nejzkušenější lišku, aby vedla celý boj. Nu a ta dala zakrátko pokyn k útoku. V…
