Stalo se to na okraji malé vísky nedaleko irského města Dublin. Právě tam žil kdysi dávno muž jménem Jack. Jeho sousedé ho příliš nevyhledávali. Jack byl podivín, který by si za libru nechal koleno vrtat, a kromě toho se o něm vědělo, že není úplně pravdomluvný. A také, že strčí do kapsy, cokoliv není přibité. Byl to prostě typický hříšník se vším všudy.
A jelikož se tím vůbec netajil a ani se nesnažil se svými hříchy přestat, jednoho večera si vysloužil vskutku zajímavou návštěvu. Na dveře mu zaklepal samotný ďábel.
„Koho to sem čerti nesou?“ zahartusil Jack, když otevřel dveře.
„Čert přišel po svých,“ odvětil mu pekelník a vyplázl na něj jazyk. „Přišel jsem se podívat na našeho zatraceného. Máš tam u nás v pekle připraveno speciální místo a nemůžeme se tě dočkat. Půjdeš se mnou.“
„Ale nebude to hned, že ne, pane čert,“ nevinně se uculil Jack. „Rád bych se ještě jednou s kamarády u žejdlíku setkal. Pak si mě můžete odtáhnout rovnou do pekla. Pojďte se mnou, ať tu nemusíte čekat.“
Odhodlaný čert souhlasil.
Pekelník a hříšník proseděli celý večer v družném hovoru u sklenice. Když přišlo na placení, Jack se zachechtal a spiklenecky se naklonil ke svému novému příteli:
„Hele, co kdyby ses proměnil v minci? Já tebou zaplatím a ty se pak proměníš zpátky v čerta a utečeš! A hospodský nedostane nic!“
Pekelník to považoval za dobrý vtip. Učinil proto přesně, co po něm Jack chtěl. Ale jakmile se na stole zjevila zlatá mince, Jack ji shrábl ze stolu, strčil si ji do kapsy a v nestřeženém okamžiku utekl z hospody.
Ďáblovi se Jackův úskok nejprve zamlouval. Tento muž je pro peklo přímo stvořený, říkal si. Je to ještě větší lhář, než jsem si myslel.
Jenže…