Jednoho dne dal královský dvůr vyhlásit, že princezna si hledá ženicha. Za muže si vezme toho, kdo ji nejvíce rozveselí. Tato pověst se dostala až na druhý konec země, kde žili dva bratři. Ti se hned rozhodli, že zabojují o srdce princezny. Oba bratři byli velmi chytří a vzdělaní. Jeden ovládal latinu, jako by to byl jeho rodný jazyk, a zajímal se také o medicínu. Kromě toho mu šlo i řezbářství a ve světě by se určitě neztratil. Také druhý bratr uměl dobře latinsky, ale ten se zase zajímal o paragrafy a zákony a uměl se vzorně postarat o každého koně.
Oba se před otcem předbíhali, který z nich nakonec dostane princeznu za ženu. Nu, a tak jim otec vystrojil koně, ať tedy jdou na zkoušku do světa. Když už oba seděli na koních, objevil se třetí bratr, se kterým vůbec nikdo nepočítal, protože nebyl tak chytrý jako ti dva a každý mu říkal hloupý Honza.
„A kam jste se vydali tak hrdě vystrojení?“ zeptal se Honza.
„Copak jsi neslyšel královskou výzvu? Celá země o tom mluví. Jdeme rozveselit princeznu a ta si potom vybere jednoho z nás za muže,” odvětí společně bratři.
„Tak to na mě počkejte, jedu s vámi. I já chci princeznu za ženu,“ odvětil Honza, ale všichni kolem se mu pořádně vysmáli.
Bratři popohnali koně a už byli pryč. Jenže hloupý Honza začal prosit otce, aby i jemu dal koně.
„Nic ti nedám, jen hanbu bys udělal. Zůstaň raději doma a vyčisti chlévy,“ odbyl ho otec.
Jenže Honza už byl rozhodnutý, vzal kozu z ohrady, sedl na ni a už jel i on. Prozpěvoval si celou cestu a křičel: „Hurá, hurá!“ a neustále se rozhlížel, zda nenajde něco, čím by princeznu potěšil. Bratři zatím mlčky projížděli lesem a každý z…
