Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Robot
Martínek prošel celý činžák, ale nepodařilo se mu najít to, co hledal. Kde se tedy pocity skrývají? Aby ho maminka rozveselila, vezme ho na přehlídku robotů. A na tomto nečekaném místě se vše vysvětlí.
Lauře bylo šest let a už skoro dva měsíce chodila do první
Laura si rázem připadala jako velká holka a už se nemohla dočkat odpoledne. Půjdou samy, úplně samy! A doma pak počkají, zase úplně samy, až přijde táta! To bude
Když pro Lauru Ema konečně přišla, Laura byla štěstím bez sebe. Hodila na sebe bundu, boty si jen tak narychlo nazula, tkaničky zastrčila dovnitř a už obě stály
„No jo, zejtra je Halloween. Těšíš se?“ zeptala se jí Ema.
„Jasně, strašně se těším! Hlavně na ten večerní maškarní průvod,“ odpověděla nadšeně Laura.
„A nebojíš se?“
„Nebojím! Opravdová strašidla přece
„Já nevím, jestli opravdu nejsou!“ namítla Ema a zakoulela očima.
„Nejsou, říkal to táta,“ odpověděla s jistotou Laura.
„Jenže Bára od nás ze třídy strašidlo
„Jako opravdový strašidlo? Kecá!“
„Bára je moje kamarádka a nekecá! Viděla ho prý před rokem u babičky na půdě. Nějakou bílou paní. Prý jen tak prošla kolem ní, usmála se a
„Fakt jo? A proč se usmála, když byla strašidlo?“
„Vážně! Asi měla štěstí, že to bylo hodný strašidlo,“ podotkla Ema a pokrčila rameny.
„Myslíš si, že existují i zlá
Ema znovu zakroutila hlavou a řekla: „To fakt nevím.“
Dívky přešly silnici, seběhly z malého travnatého kopečku a ocitly se…