Tajemství krále Maona

Kdysi dávno žil na severu Irska král Maon. Tento král měl jeden zvláštní zvyk, který si nikdo nedokázal vysvětlit. Stále totiž nosil na hlavě kapuci. A jako by to nestačilo, ještě tu byla další podivnost: vlasy si dával stříhat jen jednou do roka. Holiče však neměl vlastního – královského –, ale každý rok si vybral jednoho ze svých poddaných, aby mu zkrátil vlasy. Nu, a největší záhada byla, že ani jeden z těchto holičů se potom už nikdy víc domů nevrátil. Lidé byli přesvědčeni, že král nechal každého z nich nadobro zmizet, nikdo však netušil proč.

Jenže skutečným důvodem byly královy uši. Maon je měl vskutku neobvyklé – špičaté a zakroucené jako skřítek. Hodně se za ně styděl a za žádnou cenu nechtěl dopustit, aby se o jeho tajemství kdokoliv dozvěděl. Proto každý z holičů, který jeho nehezké uši na vlastní oči spatřil, skončil uvězněný v žaláři, aby nevyzradil královo tajemství.

Jednoho dne přišla řada na Liama, mladého dřevorubce. Úkol králova holiče přijal s obrovskou nevolí, protože velmi dobře věděl, že už se zpátky domů nevrátí.

Jen co si Maon sundal kapuci, Liam uviděl jeho neobvyklé uši. Ihned pochopil, že právě toto tajemství král tak usilovně střeží před okolním světem. Poklekl před králem a začal ho prosit, aby ho pustil domů. „Mám starou a nemocnou matku, nemůžu ji nechat samotnou. Slibuji, že tvoje tajemství nikdy nikomu nevyzradím,“ prosil Liam.

Po chvíli si král zhluboka povzdechl. „Dobře tedy, už nepros. Pustím tě domů, ale běda ti, jestli to neudržíš v tajnosti. Nebude místo na této zemi, kde by ses přede mnou ukryl.

A tak se Liam celý šťastný nakonec vrátil domů ke své matce. Po nějaké době ho však to velké královo tajemství začalo tížit. Zakrátko se to změnilo na úplnou posedlost, Liam se…