Bylo brzy ráno, ještě se nestačilo ani pořádně rozednít. Spousta lidí už ale pilně pracovala. Z továrny na hračky už také vyjelo auto. Bylo až po střechu naložené pytli plnými plyšových medvídků, muchláčků a hadrových panenek. Zkus uhodnout, kam asi jelo? Přesně tak, vezlo hračky do obchodů, aby si je tam našly děti a daly jim nový domov.
Ale ouha! Jeden z pytlů se při nakládce protrhl. Když auto zastavilo na prázdném parkovišti před hračkářstvím a řidič otevřel zadní dveře, vyklouzla z něj hadrová panenka a dopadla rovnou do trávy. Řidič si toho vůbec nevšiml, vykládal zboží a přitom si pohvizdoval.
Auto pomalu odjelo a panenka osaměla. Nebála se, byla spíše zvědavá. Přece jen venku ještě nikdy nebyla a o světě toho moc nevěděla. Sotva vykoukla z výrobní linky, zabalili ji do pytle a naložili do auta. Panenka tušila, že by se měla dostat do obchodu, ale o tom, že si poleží na parkovišti, jí nikdo nic neřekl. Co teď?
Malá panenka poklidně ležela a zvídavě pozorovala, jak se do světa vkrádá den. Poslouchala písně ptáků a sledovala, jak ranní šero prostupovaly první sluneční paprsky. Jeden z nich ji polechtal pod nosem tak silně, až si z toho musela kýchnout. Ale jen tiše, po panenkovsku, aby to nikdo kolem neslyšel.
Nebem pomaloučku pluly nadýchané mráčky. Vypadaly jako měkké peřinky. Panence se moc líbilo, jak se jejich tvary různě měnily a přeskupovaly. Pak ji zaujalo, že kolem ní přešel malý brouček a několik mravenců.
„Dobré ráno,“ špitla panenka. Mravenci měli ale spoustu práce, a sotva jí pokynuli na pozdrav, už spěchali jinam. Brouček se zas jen vyplašeně otočil a zalezl.
Když vyšlo slunce, na parkoviště začala přijíždět první auta. Byla velká i malá, červená, modrá, bílá, šedá, stříbrná i zlatá a…
