Jak liška neuměla malovat

Venku bylo sychravé pozdní odpoledne. Bum! Bác! Brrrrrum! Hromy duněly a déšť bubnoval na husté lesní porosty. Kdo mohl, pořádně se schoval. Šnečci si lehli pod velké listy, veverky zalezly do svých domečků ve stromových dutinách a medvěd se stulil do kouta své tmavé jeskyně.

V domečku králíčka Kryštůfka vládla veselá nálada. V krbu plápolal oheň a na peci chladly čerstvě upečené ovocné buchty. S kamarádkami liškou Smíškou a sovou Olivií hráli nejrůznější zábavné hry, aby jim odpoledne pěkně uběhlo.

Právě teď před sebou měli výkresy a malovali barvami svoje kamarády. Králíček namaloval Olivii se Smíškou, jak se točí na kolotoči na pouti. Obrázek byl celý veselý a barevný, radost pohledět.

Olivie namalovala Kryštůfka se Smíškou, jak spolu staví hrad z písku. V tlapkách drželi lopatky a kolem nich stály kyblíčky. Dala si velice záležet a její obrázek byl opravdu krásný.

Zato Smíška se trápila. Chtěla namalovat Kryštůfka a Olivii, jak spolu v kuchařských čepicích vaří marmeládu. Ale její obrázek vůbec nevypadal podle jejích představ. Místo pěkného buclatého králíčka se na papíře jen rozpíjel šedivý flek. Olivie měla hlavu velkou jako dýně a jedno křídlo větší než druhé.

Smíška se snažila obrázek opravit dalšími tahy štětcem, ale pokaždé to bylo ještě horší než předtím. Smutně sledovala, jak se kamarádům jejich obrázky krásně daří, zatímco ona sama má papír jednu velkou barevnou kaňku. Co udělala špatně? Pročpak její obrázek vůbec nevypadá tak, jak by si přála? Jak to, že oba kamarádi jsou tak šikovní malíři, zatímco ona sama nedovede udělat ani jeden pěkný tah? Sklíčeně odložila štětec.

„Copak se děje, Smíško?“ zeptal se králíček, který si všiml liščiných smutných očí.

„Vůbec mi to nejde,“ přiznala Smíška. „Bojím se, že jsem k ničemu,“ vzdychla si Smíška.

„To nic,“ utěšoval ji Kryštůfek. „Pojď si trochu…