Hádes a Persefona

V dalekém Řecku se tyčí vysoká hora. Ta hora se jmenuje Olymp a pro Řeky je už odpradávna velmi důležitá. Říkalo se, že byla domovem řeckých bohů a bohyň, těch nejmocnějších stvoření tehdejšího světa, která vládla kouzelnou mocí.

K nim patřila i Démétér, bohyně plodnosti země a rolnictví. Měla za úkol pečovat o to, aby vše na zemi rostlo, kvetlo, plodilo a rozmnožovalo se. To ona byla zodpovědná za úrodu, za každoroční sklizeň, za všechno šťavnaté ovoce, zeleninu, léčivé byliny či obilí na chleba. Bez Démétér by zem chřadla, usychala a nedávala by lidem živiny.

Nejvyšším a nejmocnějším olympským bohem byl Zeus. Ovládal počasí, poroučel hromům a bleskům, mraky byly jeho služebníky. A představte si, že Zeus a Démétér spolu měli dceru.

Ta dcera se jmenovala Persefona a byla to velmi krásná a milá dívka. Celé dny se procházela po božských lukách, hrála si s motýly, trhala barevné květy a pletla z nich překrásné věnečky. Celý rok mohla chodit bosky a v lehkých šatech, protože tehdy ještě na zemi vládlo věčné teplé jaro.

Krásné Persefony si brzy všiml i Hádes, bůh podsvětí a vládce říše mrtvých. Nemohl na dívku přestat myslet. Ale věděl, že dobrovolně by si jej nikdy za muže nevzala. Proto se rozhodl, že ji unese.

Jednoho dne si Persefona opět hrála na louce. Trhala zrovna žluté narcisy, když tu se pod ní rozestoupila zem a ona se propadla přímo k Hádovi do podsvětí. Vše se událo tak rychle a nečekaně, že Persefona jen stěží stihla vykřiknout, a už byla pryč.

Dívčin výkřik však zaslechla její matka a okamžitě se rozeběhla jeho směrem, odhodlaná své dceři pomoci. Jenže už ji nenašla. Doběhla na louku, ale po Persefoně jako by se slehla zem. Ptala se každého, koho potkala, zda neví, co…