Malý Eda bydlel se svojí rodinou na malém statku v Anglii, nedaleko města jménem Bristol. Jeho tatínek byl váženým lékařem a často cestoval za prací až za moře. Eda pak zůstával doma s maminkou. Už když byl malý, rád pomáhal na statku. Vybíral z kurníku vajíčka, dával krmení prasatům, ovcím a kravám.
Krávy měl ze všech zvířat nejraději. Naučil se je podojit, vyčistit jim podestýlku, a někdy dokonce strávil na pastvě celé odpoledne. Jeho nejoblíbenější kravička se jmenovala Tečka, protože měla nad levým okem tři malé hnědé puntíky. S Tečkou se Eda nikdy nenudil: pečoval o ni, hráli si spolu, a když bylo Edovi smutno, vyplakal se do její huňaté srsti u krku.
Jednou ráno ale přišel Eda do kravína a zpozoroval, že ho Tečka nevítala jako obvykle. Všechny kravičky stály smutně u korýtek s vodou. Něco nebylo v pořádku. Když se je chystal podojit, všiml si, že měly červená vemena a byla na nich spousta puchýřků. Jen se jich Eda dotkl, krávy nesouhlasně zabučely.
„Maminko! Kravičky jsou asi nemocné!“ volal Eda a utíkal vystrašeně do domu. Když jí pověděl, co viděl, maminka přinesla ze spíže trochu sádla.
Ukázala Edovi, že pokud se kravičky nakazí touto vyrážkou, musí jim vemínka každý den mazat sádlem a udržovat je v čistotě. Eda se pak o kravičky pečlivě staral, i když ho to moc unavilo a trochu zeslábl. Bylo však den za dnem vidět, jak se jejich stav zlepšuje. Asi za týden už Tečka vítala Edu jako vždy a po puchýřkách nebylo ani památky.
Když se jednou tatínek vrátil domů po týdenní pracovní cestě, měl špatnou náladu. Eda ho slyšel, jak mamince vypráví, že se nedaleko Bristolu objevily neštovice. Neštovice byly velmi nebezpečné a nakažlivé. Nemocné trápily vysoké horečky a potom se jim po celém těle objevila svědivá vyrážka. Nikdo nevěděl, jak tuto…
