Byl pátek, poslední hodina, sluníčko jako by přímo volalo všechny děti ven. Většina spolužáků sebou už v lavicích netrpělivě šila, některým dokonce kručelo v břiše, ale Alex nespouštěl oči z pana učitele. Vždyť právě probírali dinosaury, kdo by pak mohl mít myšlenky na tak obyčejné věci, jako je třeba oběd?
„… a na konci období jménem křída pak většina dinosaurů postupně vyhynula,“ zakončil pan učitel svoje vyprávění. Vzápětí zazvonil zvonek ohlašující konec hodiny.
„Uf, šedesát šest miliónů let! To je fakt pořádně dávno,“ prohlásil Alex a uložil penál do aktovky. Ostatní uháněli na oběd, ale Alex byl ještě celý zasněný do informací ze světa dinosaurů. „Mít tak stroj na cestování v čase!“
„To by byla paráda, viď?“ souhlasil pan učitel. „Ale díky paleontologům a dalším vědcům se o nich můžeme mnohé dozvědět i bez toho. Věděl jsi, že i tady v Anglii se nějaké ty dinosauří kosti našly? Tihle dinosauři patřili k rodu megalosaurus a byli to úplně první dinosauři na světě, které vědci popsali.“
„Když vyrostu, taky nějakého dinosaura najdu!“ umínil si Alex, usmál se na pana učitele a vyrazil ze dveří. Na obědě se přidal ke kamarádům a rychle snědl svou porci, ale myšlenkami byl už zase docela jinde. Pospíchal do knihovny pro další knížky o dinosaurech. A mladší sestřičce Týnce včera slíbil, že si s ní dnes odpoledne bude chvíli hrát na hřišti. Na co jiného než na dinosaury!
„Alexi, už půjdeme, že jo?“ vítala ho Týnka hned ve dveřích. „Bereme s sebou tyrannosaura nebo triceratopse?“ V rukou svírala plastové figurky a nemohla se rozhodnout, kterému dinosaurovi to bude v písku slušet víc. Týnce byly sotva čtyři roky a o dinosaurech toho ještě moc nevěděla, ale Alexova záliba ji nadchla.
„Vezmeme oba,“ rozhodl Alex, „a můžeme přibrat i brachiosaura, ať…
