Příšera

Blížil se víkend, mrazivý, ale slunečný a celá rodina se těšila na společné dny, které stráví na chalupě. Děti si s sebou mohly vzít jednoho kamaráda, aby jim bylo veseleji. Matýsek si vybral spolužáka Tobíka a Bětka zase kamarádku Natálku. Všichni čtyři se dobře znali a často si spolu hráli.

Chalupa stála v horách, a tak všechny čekala dlouhá cesta autem. Krátili si ji vyprávěním veselých historek. Děti měly nedávno ve škole karneval, takže se povídání točilo kolem jednotlivých masek. Děti se dlouze dohadovaly, čí maska byla nejlepší. Jeden druhého si dobírali, navzájem se pošťuchovali, cesta vesele ubíhala a na chaloupku dorazili až těsně před setměním.

„Jé, ta je kouzelná,“ zvolala nadšeně Natálka, když uviděla malebně vyřezávané dřevěné okenice.

„No mně připadá trochu strašidelná,“ zabručel zaraženě Tobík a prohlížel si tmavou špičatou střechu.

„Viď, je jako chalupa nějaké ježibaby z temného lesa,“ zapracovala Matýskova bujná fantazie.

„A jéje, kluci už mají v kalhotách,“ smály se holčičky.

Chlapci se hned ohradili: „My že se bojíme? Pche! Kdyby náhodou z lesa vylezla nějaká příšera, MY vás ochráníme, na to se můžete spolehnout!“ A Matýsek se na důkaz své odvahy bouchl pěstí do hrudi, až to zadunělo.

„Jasně, nejsme žádná ořezávátka,“ přidal se Tobík. „Já jsem třeba viděl všechny filmy o superhrdinech. Hned bych té příšeře ukázal, zač je toho loket!“

„Pojďte dovnitř, vy hrdinové,“ smáli se tatínek s maminkou, „určitě už máte hlad jako vlci. Jestli se pořádně nenajíte, nebudete mít na boj s příšerou sílu.“

Rodiče chystali večeři a děti si zatím v pokojíku vybalily své tašky. Po večeři Bětka navrhla, že by si ještě mohli zahrát nějakou hru.

„Pojďme si hrát na strašidla! Jeden bude předvádět a druhý hádat. Co vy na to?“ napadlo Natálku.

Všichni nadšeně souhlasili. „Já začnu!“ vyskočil Matýsek a začal předvádět mumii…