Jana Kačmárová
Jak si lištička přála hezčí ocásek
Lišku Smíšku trápí, že její ocas se krásou nevyrovná ostatním, zejména když si z ní ostatní lišky tropí posměch. Ale nečekaná nehoda jí připomene, že si zapomněla vážit toho, co má.


Stalo se to i
Eda je huňatý jezevec, který ve svém životě prospal už mnoho zim, zatímco vy jste lyžovali a bobovali. Ale tentokrát bylo všechno jinak.
Zavrtal se do postele, vlastně spíš do díry v zemi, zavřel oči… a nic. Po chvíli vylezl, přešel několikrát norou tam a zpět a znovu se pokusil o
Rozhodl se, že vyleze ven a poprosí kamarády z lesa
Jako první narazil na zajíce, který se Edy tak lekl, že vyskočil snad půl metru
„Neměl bys náhodou touto dobou už spát?“ obořil se na něj. Pak mu zastříhal ušima před
„Chodím, to sis všiml správně, ale nespím. Nemůžu usnout a nevím, co mám dělat. Co děláš ty, když nemůžeš usnout?“ zajímalo jezevce.
„Já?“ zeptal se zajíc překvapeně, i když nikdo jiný široko daleko nebyl. „Já počítám
„Jako na počítadle?“
„Ne, ty pruhovanej trumbero, normálně za
„A počítání zeleniny nějak pomáhá se spaním?“
„Můžeš zkusit počítat třeba šišky, když nemáš mrkev rád. Nebo něco jiného. Tvoje hlava se bude soustředit jen na jednu věc, zklidní se ti myšlenky, uvolní se svaly... to by bylo, abys
„Já ti nevím,“ odpověděl zadumaně Eda: „Vážím si tvé rady, ale asi zkusím zajít ještě za medvědem, třeba ho taky něco napadne.“
„Držím ti palce. A doufám, že se uvidíme nejdřív na jaře!“ řekl zajíc a rozloučili se.
Na medvěda měl…